Kočičí blog


Jak jsme vyměňovali zámek

Naše vchodové dveře mají kovářskou kliku, která je těžká a otvírá se sama, zámek se naopak odemknout nedá. Těžko to urvu já, děti vůbec a Jára naopak ohnul klíč. Pozveme si konzultanta. Ten doporučí výměnu vložky, konstatuje, že dveře jsou jak turecká šavle a těsnění máme udělat na míru. V sobotu jedeme ke Koníčkovi pro nový zámek. Jenže klika nejde vyškubnout a to má Jára sílu! Aby taky jo, když jí drží druhý červík, o kterém věděli jen naši a ti ho tam kdysi poslali jako pojistku. Takže kliku máme venku, zámek taky. Šoupneme tam nový. Klika se tam nevejde, zámek vůbec. Nakonec ho tam Jarda narve pod tlakem času. Za 20 minut má být Evelína na zkoušce tanečního vystoupení v Řevnicích v Lesním divadle, kam se musí pěšky do kopce. 5 minut po začátku odevzdáváme tanečnici, padáme na lavice, ale nejsme zdaleka poslední. Další pokus s dveřmi je v 18.45 po festivalu tance. Otrhali jsme veškeré těsnění a je to k prdu. Zkusíme vyměnit zámek s jinými dveřmi. Do akce kulový blesk se zapojilo 5 dveří, ale všechny mají hlubší zádlab. Jára vyzunkne 3. panáka Republiky, já do toho klepnu kladivem a zamkneme to. Je 22.30. Zamykat to jde dobře, zavírat blbě, akce se nezdařila, chce to zámečníka. Happyend se nekoná.

Zapsala Bobule

Óda na vodu

Letos Berounka. Koupili jsme balíček víkendového splutí - lodě, doprava tam a sem, kempovné a parkovné. Jedeme v pátek do kempu U mloka, postavíme stan, trochu nám to trvá, nemáme trenink, ale dáme to. Po 18h dorazí po vodě parta asi 12 otců s proměnlivým počtem dětí. Nejmenším dětem připevní svítící náramky, aby o nich měli jakžtakž přehled a jdou do hospody. Otcové! Přijde k nám od nich asi 3 letý úplně pochcaný kluk a shání nějaké holky. Řekneme, že o žádných nevíme, i přesto radši zkontroluje náš stan. Nějaký vodák se ptá Járy, kde je jeho žena. Nejdřív mu chce odpovědět, že leží u stanu, ale proč? Ale vodák se spletl, hledá ženu majitele. No je mi trochu podobná - malá, prsatá, výborně naladěná. Vaříme večeři a jdeme spát. Ráno přijede naše druhá parta M. Velice zkušeně staví stan a odjíždíme busem na Kobylku, kde nafasujeme lodě, radu, kterým směrem pádlovat, že se nemá moc chlastat (ale kontroly nejsou), jak s jezy (jede se vše v první třetině vpravo) a Evelína málem dostala číslo na sociálku. Prej je hrozně hubená a nedáváme jí najíst. Na řece je hodně občerstvení, reggae bar se stolama a lavicema přímo v Berounce, pivo, zmrzka, koktejly. Všude stavíme a ochutnáváme různé lihové nápoje. Jsme nadšení a veselí. Sobota se halí do oparu a není to počasím. Děti přeskakují z lodi do lodi. S večerním sluncem ještě vybíháme na zříceninu Krašov. Pivo, komáři a romantika s výhledy. Do kempu přijedeme po půl devátý. Obdivujeme nový vařič kolegů, my uvaříme večeři na starým památečním a ráno jdeme na snídani do hospody. Mají to opravdu vychytaný - 3 druhy jídla, LED pořadník i venku. Vyplouváme. Colombo tvrdí, že už jsme to jeli včera. Trochu to mate, je to fakt volej. Lidi ze břehu křičí, že to jedeme obráceně už druhý den! Končíme na Zvíkovci, přijede pro nás autobus a odveze zpět k Mlokovi. Funguje to náramně, můžu jen doporučit! 

AHOJ příště!

Bobule

Proč nejsem biožena

Byli jsme na dětském festivalu Kefír. Spousta skvělých atrakcí - jízda na sekačce, zážitky s popelářema, hovínková dílna, muzika, jídlo, Kašpárek poňoukající děti, aby se ztratily... A taky stánky, které byly různého zaměření - recy věci, oblečení, flašky na pití do školy, pytlíky na svačinu. A tam jsme s kamarádkou D. objevily malá látková kolečka za 20Kč. Ptaly jsme se, na co to je, prý odličovací tampony. Po použití vyprat. Vydrhnu oko několika kolečky a hodím do pračky. Kolik bych jich musela mít? A vypere se voděodolná řasenka? Na podobném principu prý funguje čtvereček o velikosti 10x10 cm - mycí hadřík. Dva druhy - jeden bavlna, druhý upletený z hrubé pytlovité příze - patrně na obnovu pokožky a možná i místo žiletky. Vzpomněla jsem si na kamaráda, který po revoluci jezdil do Ruska a vyprávěl, že tam na šňůře sušili černé pruhy látek sešitých do kruhu. Ptal se co to je a prý nekonečná vložka. Žena si popruh hodí přes sebe jako kabelku crossbody a posunuje. Pak vypere. No je vidět, že Rusko bylo vždy o krok napřed. Šetřit přírodu musíme, ale do tohohle vážně nejdu. Zvláště teď, když vím, která páčka se tahá, když se vysypává popelnice do Kuka vozu.

zapsala Bobule

Aby se to nazapomnělo!

Jedeme k moři. Snídáme ve slovinské Lublani, obědváme v italském Terstu, večeříme v chorvatském Rabacu. V Terstu jdeme na obhlídku města, dětem jsme opět vzali s sebou koloběžky a opět si pochvalujeme ten skvělý nápad. Děti neprotestují, že je to dlouhý, že je bolej nohy a podobně. Máme štěstí, do přístavu zrovna připlouvá velká plachetnice, přiráží u nás, vysazují na břeh psa - ten se vyčůrá, nalodí psa a odplouvají. Rychlá akce. V Rabacu máme apartmány na kopci, ale se zahradou, děláme dílničky. Hned druhý den odvážně vyrábíme lucerny, pak náramky, šumivé koule, pramínky do vlasů, tetování. Stíháme výlet pirátskou lodí, kapitán nám dá slevu, protože jsme s ním byli před 7 lety. Jede se na Cres, do Blue cave - tam se musí skočit z lodi a doplavat do jeskyně a nakonec na pláž a k obědu jsou grilované ryby na lodi. Zbytky od oběda krmíme racky v letu. Na úterý nás pozval Max na šlapadla. Šlapali jsme ke starému přístavu z 2. sv. války, naskákali jsme do moře. Evelína z legrace zavolala "pomoc, pomoc" a hned jí nějaký kolemplavec začal tahat z vody. To jsme koukali, ona taky. Tak jo, vylejzám z vody na šlapadlo. Kde jsou schůdky? Nejsou. Začínám se chechtat, protože je mi jasný, že se tam fakt nevydrápu. Různě to zkouším, nic. Péruju nahoru a dolů a nakonec vyhodím horní polovinu těla na plavidlo a nohama mrskám jako lachtan, abych se posunula dál na palubu. To už se mi směje i druhé šlapadlo a celý břeh! Dana je taky ve vodě, čeká ji némlich to samý, ale má z toho roztomilé video! Na čtvrtek máme půjčenou loď, protože máme na zájezdu mořeplavce s certifikátem kapitána. Každá rodina jen jedno zavazadlo, bude luxusní počasí. Vypluli jsme, po chvíli se zatáhla obloha, déšť, bouřka, blesky, loď se kýve, vlny jako stodola. Na moři jsme byli okamžitě sami. Náš kapitán stojí u kormidla, je silný, klidný. Půl hodiny před vrácením loďky se obloha rozsvítí, slunce, duha. Nádhera, jedeme zpátky do přístavu co to dá. A že to dá hodně!! Ve zbytku dovolené pozorujeme velké brouky a kobylky, Evelíně vypadly 2 stoličky, Colombo si rozbil o skálu brýle a nohy si rozřízl na několika místech. Po příjezdu domů vypukne panika z vedra a objednáme ubytování na zimní prázdniny.

jen trochu přibarvila Bobule

Šaty

Už dva roky sháním šaty. Takové, aby lichotily mé postavě. Bohužel, stále narážím na šaty pro vycmrndlé průsvitné éterické bytosti. Na horní obvod 80F prostě nejsou. Až včera. Táhla jsem těžkou tašku po Vinohradský dolů a u Rozhlasu jsem už vážně nemohla. A najednou – jako když se otevře krajina, otevřel se přede mnou obchod s dámskou módou. Jdu dovnitř, dávám požadavek na šaty. Paní prodavačka mě sjela pohledem a: „ Vy máte ale krásný boty! Kde jste je koupila?“ Měla jsem svoje zlatý hromnice ze Salamadru. A hned hledá mezi štendry odpovídající hadříky. Jdu zkoušet, první dobrý, ale ty druhý! No! Paní prodavačka je okouzlena mojí ženskou postavou, je prý z krejčovské rodiny, tak to musí vědět. A to plochý břicho! To kecá, ale ochotně jí věřím všechno. Šaty beru okamžitě a tu milou paní prodavačku si nechám zabalit příště. Celý zbytek dne mám dokonale ženskou smyslnou náladu.

Zapsala Bobule

HORY

sobota
- balit v den odjezdu není nejšťastnější
- Evelína řve, že se nechce projít po Bedřichově

neděle
- jdeme na lyže
- Evelína řve - je jí všechno nepříjemné - kalhoty,
  kšandy, rukavice
- Colombo zapomněl lyžovat - padá, vypínají mu lyže,
  tlačí ho boty a nadává, že se na to může vysrat
- jdou s Járou do půjčovny, půjčí stejné číslo bot, ale
  tyhle prý jsou OK
- lyžujeme
- Evelína řve, že jí mažu obličej

pondělí
- půjčili jsme přeskáče - měli je pod pultem
- nohy bolí celé mužstvo
- Evelíně jsou dnes nepříjemné rukavice - jsou dlouhé a
  řve, když jí mažu obličej

úterý
- Evelína konečně poslechla rady a krásně zatáčí
- řve - je jí nepříjemná mikina
- příště jedeme bez dětí

středa
- výlet do Poniklé
- nenastartovali jsme auto
- Colombo se zhroutil a E. řve, že nebude mít zápis do
  zážitkového deníku do školy
- říkám jí, že tohle bude zážitek jako cumel a za brekotu
  obou dětí je táhneme na rozhlednu Královka
- výborně tady vaří, luxusní poháry
- zpátky jdeme zkratkou, všichni se vysekáme
- sháníme opraváře, já na bazaru komplet funkční auto
- mechanik nám půjčuje náhradní baterii

čtvrtek
- přesvědčuji Járu, aby si vyměnil triko na lyže - prý co
  teď sleduje Vikingy, tak to moc neřeší!
- 20x sjedeme kopec Malinovku
- hodně mě bolí noha

pátek
- nutíme děti dodělat úkoly do školy
- řvou obě
- odpo jdeme na boby
- na vyhřáté lavičce piju svařáky - takhle by to šlo
- nemůžu chodit

sobota
- máme zabaleno, baterie je nabitá a jedeme do Poniklé na
  2. pokus
- mám zhmožděnou a nateklou nohu

 

Vše je zalité sluncem, těšíme se na příště!

Zapsala Bobule

Noční sčítání

Rodiče před časem zateplovali dům. Na okolních stromech se začali houfovat strakapoudi, sledovali práce a losovali, kdo tam bude bydlet jako první. Lešení se sundalo a vybraný strakapoud mohl začít hloubit do fasády své 3+1. Během let ptáci migrovali a pochopitelně si každý udělal svou "dirku". Momentálně je tam 10 bytových jednotek. Letos se ve dvou usídlili netopýři. Vylétavají ve 21.00h. Colombo s Evelínou je počítali a u 27. je to přestalo bavit a převzala to babička. Padla tma a mně bylo divný, co pořád na té zahradě dělá. Stále sčítala. U 84. okřídlené myši to přestalo bavit i ji. Na druhý den jsme naplánovali důmyslnou akci. Malou kamerku připoutáme na klacek, Jára vyleze na balkoně na žebřík, vybalancuje to a kameru přes zábradlí za rohem strčí do díry a uvidíme, jak ta kolonie vypadá. Kamera se tam nevešla - chce to větší díru. Tak mobil. Máme parádní záznam, jsou tam dvě mrtvoly a dlouhé chodby podél zdí vytesané do polystyrenu. Všechno je náležitě posraný. Netopejři vidět nejsou. Na internetu píšou, že v nějaké MŠ napočítali 160 samic + mláďata. Prý je dobré jim postavit domečky - netopýrovníky. Colombo již druhý den trénuje práci s pilou a vrtačkou. Mně netopýři nevadí. 1) byt mají u sousedů 2) v podvečer dělají svými nízkými průlety romantickou kulisu 3) můžeme spát s otevřenými okny, protože v okolí není jedinej kus hmyzu!

Zapsala Bobule

Záhada hlavolamu

Je 26.12. Colombo dostal ve 13.00 v Praze vytouženého ježka v kleci. Zajásal, přeříkal si návod na vyjmutí hlavolamu od Jindry Hojera z Rychlých Šípů a během 30ti vteřin ho měl v ruce. Mrkli jsme na návod létajícího kola, který je ukrytý uvnitř a počal návrat do klícky. Nic. Po 5 hodinách nikdo nic. Colombo odmítá nosit hlavolam na dvě části. Jára, který miluje únikové hry, vše pokoří a vůbec je v tom dobrej, jde do toho odborně a zostra. Už mu tiká oko, hodí lehký mikrospánek a znovu točí ježkem. Teď už je to otázka cti. Přeměřili jsme otvory, jestli to cpe správnou dírou. Díra OK. Tak proč to nejde? Je 21.00. Asi je to tím, že ho Jára osobně nevyndal, ale Colombo. Už mu zase tiká oko a je dost mrzutý. YES! Je tam, milostivá! Je 21.30. Jaroušek tančí vítězný taneček!! Teď to ještě naučit Colomba.

zapsala Bobule

Shoes trip

Dostala jsem od rodiny k narozeninám průvodce po Římě s příslibem výletu spojeným s nákupem bot. Objednali jsme letenky přes Kiwi.com a ubytování přes Airbnb. Po příletu na italské letiště jsme chtěli najít příměstskou dopravu, ale odchytnul nás paťavej dědek s holí, kterej měl desky s informacemi, že vlak je za 14E, navazující metro za 1,50E (nekecá) a on nás zaveze na místo za 30E. Pak ještě zblbnul další pár a udělal slevu na 25E. Tak jo. Jede jako cvok, má invalidní značku, loket z okýnka, na tachometru pěkných 145 a pere to přes SOS pruh. Vysadí nás u Massiho, kde máme objednaný pokoj ve sdíleném bytě. Jsou tady ještě prý 3 Korejky - andílci, 2 číňani a my. Je neděle večer, vedro a jdeme do víru velkoměsta. Jára, při snaze udělat krásnou fotku, brkne o zrcátko motorky a ta rozhouká celou ulici. Radši mizíme. Utrhl se mi pásek na jediných sandálech, mám puchejř a 16 km v nohách. Pivo u vody stojí 14E. Najdeme večerku, koupíme plechovku za 2E. Je 23.15h, jdeme domů a čekáme na koupelnu. Andílci se sprchují do 0.15h, co si holky mydlej takovou dobu – těžko říct. Už chodíme klepat na dveře. Druhý den nás bolejí nohy, jdeme radši na metro, máme ho 20m od bytu. A ejhle – zavřeli 7 stanic na trase, včetně naší. Jdeme pěšky. Dnes ujdeme 18 km a vidíme mnoho památek – ústa pravdy (je tady usměrňovač davu - každý max 2 fotky a pryč), oblíbenou římskou nohu, několikrát Colloseum a mnoho obelisků, fontánu, schody... Mám další dva obr puchejře. Nemáme nůžky ani jehlu, chci aby mi je Jára prokousnul – odmítá! Se sprchováním je to lautr stejný. Andílci se ráchají do noci a dokonce vidíme i číňana – je mu asi 16 let, propíchanej, potetovanej a na hlavě má z vlasů karfiol. Další den jedeme náhradní dopravou, která na natřískaná tak, že ani klimatizace nepomáhá. Památky, zmrzlina, jídlo, dárečky pro děti a pro ženušku. Je fakt hrozný vedro. Odlet do Čech je v pohodě, svůj nový letecký kufřík jsem hodila na rechnu hned vedle kůže z medvěda, na palubě dostaneme dokonce pití a 5 sušenek. V Římě je spousta odpadků, popelnice příšerně páchnou, ale lidi voněj. V Praze je spousta odpadků, popelnice příšerně páchnou, ale lidi smrděj.

Zapsala Bobule

 

PS: Nový boty nemám, zato jedny totál zničený!

 

Strana 1 z 7

Kdo je připojen

Právě přítomno: 9 hostů a žádný člen