Kočičí blog


Vězeň

Je pátek 15.07 hod. a volá Colombo, že má trošku problém. Pohádal se se sestrou, zamkl se v pokojíčku a nemůže se dostat ven. Zasekl se mu tam klíč. Tak jo, jedeme domů a vyřešíme to. Snad. Před dveřmi sedí na židli babička s Evelínou a komunikují s Colombem. Ten jim posílá mmsky, jak vypadá poloha klíče, jak mu to jde a tak. Díky stresu neví levou a pravou stranu, řídíme ho nábytkem - k tvojí posteli, k posteli Evelíny. A Colombo, to je znamení, že se nemáš dohadovat se sestrou!!. Járu napadlo, že si přistaví žebřík ze zahrady a vyleze mu na pomoc. Takže jsou tam zamčený dva. Klíč vyndal, ale protáčí se. Kliku vyrazil. Sesbírám všechny klíče ze dveří co máme a zkoušíme je. Nic. Je 17 h a mě to nebaví. Evelína stále asistuje u díry po klice. Zaslechnu, že chce něco chytit pinzetou. AHA. Bivoj Jára tam zlomil nějaké lamely a už i klíč. Je 18 h a Jarouš stále nechce zavolat odbornou posilu. Vylezli tedy s Colombem po žebříku oknem. J. si došel pro sekyru, začal s ní nebezpečně mávat a do zámku zasekl jiný klíč. Je fakt nepříčetnej, takhle ho neznám. Odbila 20-tá hodina - přijela posila až z Prahy. Pán lomcuje s klíčem, klepe, šťourá, bouchá a jde si pro vrtačku. Ve dveřích je díra jak do trezoru, je ulomená západka, ale je otevřeno. 20.30h - neplecha ukončena, Jára cholerik si nalejvá panáka. Rum záhy došel.

zapsala Bobule

Stěhování

O dovolené se vždy něco upeče. Tentokrát nápad vznikl dřív, u moře se jen doladil. Proběhne výměna pokojů - děti do aťasu, já místo nich. Vše v rámci patra. Točna nábytku bude v ložnici. Colombo dostane nízkou postel od kamarádky, Evelíně uřízneme nohy. U postele. Děti jsou pryč, to bude CÁK CÁK a ještě stihneme nějakou kultůru. V neděli večer jsme začali strkat skříněma. Nejde to zcela dle představ. Točna je plná, chodba je plná, koupelna je plná, schody jsou plný, pokoje se neuvolnily. Máme fakt hodně věcí. Jediné WC je prozíravě volné. Kočka nemůže z půdy dolů, dělá nám naschvály. Nechápu, proč to nepřeskočí a trvá na průchodu. Posunutí skříní odhalilo, že stěny nejsou ve formě. Věta: " Chce to asi vymalovat." Járu nemile překvapila. No, je to 10 let. Šel do sklepa pro Primalex. Je 7 let starý, tzn., že mi Jára 7 let slibuje výmalbu chodby - to je 1/3 vztahu! V pondělí místo oběda kupujeme 18 kg barvy - neotírá se, kryje a dejchá - co si víc přát. Malujeme v pondělí, kocoury přetíráme v úterý (Jarda říká, že máme asi špatnou techniku). Hlavní hřeb úterního večera je řezání postele. Jára to s pilkou Hatorri Hanzo umí bezvadně. Je to hned, rovně a výsledek nekulhá (ani postel ani Jardys). Nábytkem šoupeme stále. Ve středu je v plánu lůžko pro Colomba. Postel těžkou jako prase (spíš stádo prasat) snesl Jára po točitých schodech s Martinem, naložili na valník, popojeli, mistrovsky zacouvali (Martin) k nám do zahrady a vytáhli k nám do patra. Opět suneme s nábytkem, už fakt nemůžeme. Ve Čt jdeme do kina. V pátek jedeme pro děti. Nástřel pokojů jakž takž, binec všude, díky neustálým přesunům nemůžeme nic najít, ani určit v jakém pokoji se daná hledaná věc nachází. Ještě, že přijedou odpočinuté děti, ty to dotáhnou. Barva ještě zbyla, že bychom vymalovali chodby? Nebo aťas? Nebo radši projde datum spotřeby?

zapsala Bobule

O tom cestování

Každý den mě autobus vysype na Smíchově a já mám na přestup na vlak 2-8 minut. Podle toho, jak jedeme po Jižní spojce. Někdy stačím koupit i housky v pekárně Kabát. Vidím, že vlak 14.28 má zpoždění 30 minut, to bych mohla stihnout. Ale já se řídím pravidlem, že rocker nikdy nezrychlí krok, natož aby běžel. Takže mě nechytá panika jako ostatní a zvolna se přesouvám na nástupiště. Tam mraky lidí, zčernalé tabulky, vlaky nikde. Zahlásí vlak od Berouna, který vzápětí přijíždí. Vyjde z něho průvodčí a ptá se mě:" Prosím Vás, co se tady děje?" Odpovím, že jsem teď přišla, ale hlásili jen ten její vlak. " A prosím Vás, nevíte, jestli máme jet dál?" To netuším, hlásili jen, že to přijede na Smíchov. Je naštvaná a jde telefonovat. Kolem ní se vytvoří kruh cestujících dychtících po informacích. My s aplikací “Můj vlak" si dohledáme, že nic nejede a něco možná za 40 minut. Slečna průvodčí vyzvěděla, že ten její vlak se vrací za 40 min na Beroun (to sedí), poplácala ho boku a vyzvala nás k nástupu. Jdu si sednout. Co to je? Vlak, který jezdil naposledy, když byla spartakiáda, vymrzlý koženkový sedačky, to rozhodně skončim s hemoroidama. Nějaká paní vysvětluje vnukovi, že je to patrně rychlík. To určitě. Po 20 minutách hlásí tlampač, že přijede další vlak naším směrem. Hurá, je to vytopený Elefant. Opouštím spartakiádního pamětníka a přebíhám do Elefanta a radostně se zabořím do měkké sedačky vedle pána. Pán přižírá proteinovou tyčinku a zapíjí to půllitrovkou rumu. Tak ten má to cestování zmáknutý. Uplný HYGE styl.

Zapsala Bobule

Bazén

Na podzim jsme z důvodu úklidových prací a šetření vodou nechali bazén z části napuštěný. Jára do toho na zimu něco chlístnul, aby to neshnilo. Na jaře do něho napadaly jehnědy z ořechu a krásně se zbarvil do hněda. Na konci května, když roztály ledy, jsme začali uvažovat o čištění. Děti síťkou vylovily chcíplotiny, větve a jehnědy. Plovoucí hříbek jsme naplnili maxi tabletami a pustili po vodě. Bohužel bez výsledku. Jardys má rozkošnou soupravu na měření Ph a chloru. Měří 2x denně. Postupně tam nasype pixlu něčeho z loňska. Radím se s kamarádkou Blankou, která čistí bazén od března a má vodu jako křišťál. Doporučuje Modrý blesk z Mounfieldu. Problém je ten, že Jára tu prodejnu nemá rád, protože nám blbě poradili a ještě nás donutili koupit víno, který bylo fakt hnusný. Pořídil tedy Modrý šíp od Žáčka a Ph-. Ráno změřil Ph, hodil tam dávku mínusu, večer přeměřil Ph a nalil šíp. Takhle to dělal do vyčerpání zásob. Bazén barvu neměnil, vytrvale zelenohnědý. Zato smrdí chlorem na hony daleko. Nadějnému chemikovi došly chemikálie! Prý tomu dá ještě jednu šanci a pak z něj udělá solné jezírko. Přes odpor k prodejně M. koupil Modrý blesk a pytel sody. Už to míchá v kýblech. Filtrace jede až se v písku dělá vír. A hle! Bazén má barvu blankytného opálu! Tak ještě odstranit ten zákal a je to cajk. Evelína s Colombem se slavnostně zanořili a koupací sezóna je zahájená. Ať žije léto!

Zapsala Bobule

Cesta do města

O Vánocích se navštěvují příbuzní. Každoročně na 26.12. připadne návštěva pražské větve, tentokrát na nové adrese. Bereme cukroví, dárky, bačkůrky. Jedeme na oběd. Jára se mne snaží dostat do nálady puštěním CD Tři sestry. Za Černošicemi při písni Modlitba pro partu radio zhasne a s ním i několik bezvýznamných kontrolek. Poznamenám, že když už máme garáž a ta je uklizená, nic nebrání stařičké auto tam na noc strčit. Vjíždíme na Strakonickou, vůz podivně vrní, ale jede. Aha, tak jsme bez elektriky. Sjedeme ze silnice, tentokrát oběd asi nebude. Podjedeme Lahovický most a zůstáváme stát na červené. Tak jsme dojeli. Ahoj babi! Nutno se zmínit, že na druhý svátek vánoční se nám to stalo již potřetí. A to není náhoda! Jára se zkouší dovolat na asistenční službu. Kolem projíždí městská policie. Otáčí se a máme je za zadkem. Tak ne, domů nás nevezmou, můžou jen na hranici Prahy. Jára tedy domluvil, že nás odvezou až k prarodičům. Policajt radostně oznamuje, že bude mít dobrej skutek. Ptám se, jestli ví, že mě poveze ke tchýni. Prej je mu to jedno, když to není ta jeho. Snažím se ho uplatit cukrovím. Nasedáme s Evelínou a Colombem do dodávky. Kluci tady mají teploučko. Járu necháváme na křižovatce se slibem, že přijede za námi. Přijel a vyprávěl, že se dostavil frajer s kabelama, řekl, že to nejde nahodit a ať si Jarouš povolá odtahovku. Mezi tím zastavili dva řidiči, aby mu pomohli. Jeden prý vypadal, že to jeho auto tak tak dojíždí a budou tam rozbitý stát dva. Jaroušek nechal odtahovkou auto zapíchnout před vrata nějaké dílny na Chodově. V mezičase se na webu koukal po novějším autě. Taky mě podezírá, že místo na pilátes chodím do nějakého černokněžnického kroužku.

zapsala malá čarodějnice Bobule

PS: Je to alternátor - ten jsme ještě neměnili....

Jak jsem kupovala plavky

Začátkem května se mě Dana zeptala, jestli už mám plavky na dovolenou. Po pravdě jsem odpověděla, že nemám. A už jsem byla rozhozená. Šla jsem na jistotu do Triumphu, chci tentokrát tankiny. Úžasný kousek - nedokonalosti potlačí, přednosti vytlačí. "Paninko, velké velikosti jsou pryč, nic již do léta nedorazí." Tak jsem si přes internet objednala v Timo dvoje do obchodu a půjdu si to vyzkoušet. Objednala jsem ty největší, co měli. Narvala jsem na sebe XL, spodek se ihned sroloval nahoru a prsa mi to srazilo do ledoborce, který bude rozrážet kry. "Jak to vypadá? Blbě! Tak já vám najdu dvoudílný." Paní se vytasila s modýlkem, který je prý velmi oblíbený. Plastické květy se rozprostírají do šíře i výše. Vypadám jako tahiťanka obmotaná několikrát květinovým náhrdelníkem. Vracím model, píšu Daně, že na dovolenou asi nejedu a jdu na dort. Je mi smutno. Volám Járovi, ten mě utěšuje, že se ještě stavíme v M&S. To je obchod! Mají a jsou mi krásně! Jára říká, že v tom klidně můžu do moře, na pláž, na korzo, do hospody, do práce, můžu v tom spát, vařit, uklízet a nakonec tím i vytřu! Tak Dani, chystej svou baterii kufrů, můžeme vyrazit!!

zapsala Bobule

Jak jsme kupovali auto

Náš bramborák je z roku 2002 a my ho vlastníme 10 let. Má najeto 400 000 km (200 jsme dali my), téměř bez nehod. Teď se začíná trochu "sypat", trochu rezne a loupe se, klepe se, nahoukává, taky je díra v sedačce, už nefungují některé věci a není tak živý, jako před léty. Tak jsme se rozhodli, že si koupíme nějaký mladší model nebo Volvo. Prohledali jsme nabídky aut dle našich finančních možností a Jára to jel obhlídnout a projet. Potřebujeme kombi, aby se tam vešla bicí souprava, stánek a děti. Jára je zamilovaný do Volva V70 nebo XC70. První auto mělo stočené kilometry, dovoz Polsko a prasklej silentblok, druhé samé vady a třetí bylo bourané. Pochopitelně peněz jako za kozu a o vadách se nikdo nezmínil. Jára je smutný. Je to tady samej podvodník. Tak se objednal ke svému mechanikovi a nechal naše auto opravit. A opravář mu řekl, že k němu jezdí pán, který má BMW a to má najeto 700 000 km a dobrý! Takže Jára se odmiloval z Volva a prý natočíme 500 a možná víc! Nechal vyměnit nějaké hadičky, nějaké olejíčky, kapalinky, tady něco povolili, tady utáhli, koupili jsme nové koberečky a hned jezdí jako porche! Taky uklidil garáž, aby ho v plískanicích mohl parkovat v teple.

zapsala Bobule

Hory

Letos jedeme na doporučení do Frymburku a lyžovat budeme ve skiareálu na Lipně. Jsou tady pouze čtyřsedačky, takže nebudou bolet zadky z kotvy nebo pomy. Colombo jezdí výborně, Evelína přestala plužit, ale brzdí tak, že celému mužstvu přejede buď patky nebo špičky, podle toho, z které strany se řítí.
Jára koupil celodenní permice na 3 dny, peněz jako za kozu. Po lyžování máme HYGE - rozuměj odpolední spaní. Ve středu je výlet na stezku korunami stromů. Je to 40 metrů vysoká rozhledna, je parádní počasí, a když se dají
na vrcholu ruce na zábradlí, tak se celá konstrukce roztomile chvěje. Dolů svištíme tobogánem. Pak testujeme místní bobovou dráhu. Taky dobrý. Evelína ztratila zub, Jára naušnici, ale našli jsme dron. Velkej a blikal. Stáli jsme u silnice a čekali, až nás někdo bude hledat. Sedmák s učitelkou měli ohromnou radost, že nás vidí. Drony měli dva, ale tenhle ztratil signál. Ve čtvrtek jedeme do Rakouska, do "tajného" skiareálu Sternstein, píšou v letáku. Navigace nám ukazuje kratší cestu. Jsme sami, nikde žádná auta. Silnice nevypadá standardně, jedeme ostře do kopce, zmrzlým lesem, vyjetými kolejemi od gazíku, po žluté. Takže, jak máme auto nízké, tak podvozkem urážíme ty zmrzlé ledové kopečky. Děti se začínají modlit nahlas. Špendlík se Sternsteinem jsme dávno minuli, asi Jára zadal vrchol a né skiareál, kdo se tady má vyznat? Tak snad to nebudeme couvat. Naštěstí jsme dojeli na rozcestník, kde je větší prostor.
Jára jde pěšky na obhlídku. Já vidím, že jedeme po koňské stezce (hlava koně na šipce). Takže, když tam projde kůň, projde i kráva, a když projde kráva, projede i BMW. OK otáčíme. Colombo pronesl větu, kterou jsem si netroufla říct: "Konečně vidím civilizaci!" Nemáme data na mobilu, budeme holt postaru číst cedule. Jsme na místě. Děti řekly, že je to debilplácek, ale když jsme se přiblížili, tak už to nezopakovaly. Je tady i kabinková lanovka. V pátek bude lehký výlet do Vyššího Brodu, kde jsme se s Járou seznámili....to bude romantika.

Zapsala Bobule

Jak jsme vyměňovali zámek

Naše vchodové dveře mají kovářskou kliku, která je těžká a otvírá se sama, zámek se naopak odemknout nedá. Těžko to urvu já, děti vůbec a Jára naopak ohnul klíč. Pozveme si konzultanta. Ten doporučí výměnu vložky, konstatuje, že dveře jsou jak turecká šavle a těsnění máme udělat na míru. V sobotu jedeme ke Koníčkovi pro nový zámek. Jenže klika nejde vyškubnout a to má Jára sílu! Aby taky jo, když jí drží druhý červík, o kterém věděli jen naši a ti ho tam kdysi poslali jako pojistku. Takže kliku máme venku, zámek taky. Šoupneme tam nový. Klika se tam nevejde, zámek vůbec. Nakonec ho tam Jarda narve pod tlakem času. Za 20 minut má být Evelína na zkoušce tanečního vystoupení v Řevnicích v Lesním divadle, kam se musí pěšky do kopce. 5 minut po začátku odevzdáváme tanečnici, padáme na lavice, ale nejsme zdaleka poslední. Další pokus s dveřmi je v 18.45 po festivalu tance. Otrhali jsme veškeré těsnění a je to k prdu. Zkusíme vyměnit zámek s jinými dveřmi. Do akce kulový blesk se zapojilo 5 dveří, ale všechny mají hlubší zádlab. Jára vyzunkne 3. panáka Republiky, já do toho klepnu kladivem a zamkneme to. Je 22.30. Zamykat to jde dobře, zavírat blbě, akce se nezdařila, chce to zámečníka. Happyend se nekoná.

Zapsala Bobule

Strana 1 z 7

Kdo je připojen

Právě přítomno: 7 hostů a žádný člen