Kočičí blog


Praděd - tam jsme ještě nebyli

Každý si balí samostatně do svého kufru, boty do společné tašky. Colombo nám ve Velké Chuchli položí otázku, jestli jsme mu vzali pohorky. Otáčíme a napodruhé máme i jeho botky. Ještě se stavíme na bleším trhu na Heřmaňáku - krásné místo se spousty zajímavých věcí. Potom pokračujeme do Koutů nad Desnou. Probíhá tam příprava na závody ve sjezdu z hor na kolech, mnoho obytných aut, bicyklů a lidí, v hospodě narváno, všude řve hudba a děti. Colomba bolí v krku a hlava. Hory léčí, to vychodíš, chlapečku. Druhý den jdeme pěšky na Praděd, 900 výškových metrů tam a zpět, celkem 28 km. Odhad od mapy.cz nebyl úplně přesný, takže při sestupu lesem po kamenech, přes dolní nádrž Dlouhé stráně, začala slibně padat tma. Colombo chytl rýmu. Evelína chytla nerva - už od 18.30 se pořád otáčela, jestli za námi někdo nejde. Později došlo i na signální baterku z žigulíka, kterou si Colombo opravil a prozíravě strčil do baťohu. Tma dopadla. Proti nám jdou nějací zoufalci a svítí si na cestu mobilama. Do apartmánu dorazíme v 19.45. Jsme vorvaný jako borůvky. Plán na druhý den je vyšlápnout na horní nádrž Dlouhé stráně. Colombo předvede ke svým chorobám ještě výstavní strhnutý puchýř, takže je rozhodnuto - pojedeme lanovkou. Od lanovky vystoupáme asi 200m, rozloženo na 3 km, kluci obejdou nádrž, my s Evelínou si v mezičase objednáme hermelín na grilu. Zpět do Koutů svištíme 17 km na koloběžkách. Tak to se povedlo. Na večeři jdeme do https://farakouty.cz/ - ty jejich borůvkové knedlíky!! :-) V úterý lije a my se vracíme domů. Nejvyšší hora Moravy odškrtnuta.

zapsala Bobule

Okurková sezona

V půli července maminka odjela na 3 neděle na rehabilitaci. Prý začínají dorůstat okurky, je třeba je zavařit a předala mi recept. Její starodávný pozinkovaný zavařovací hrnec nejde na naši plotnu, kupujeme tedy v Tescomě nový hrnec na 4 sklenice s nástavcem a měřákem. Budeme zavařovat v páře. Vyrazila jsem s miskou na plantáž. No nazdar, tady jich je! Nasbírala jsem dva koše. Musí počkat ve sklepě, protože jedeme na vodu (ta Jizera) a nemáme navařenej lák. V neděli po vodě zavařujeme do půlnoci. Došel lák, uvaříme dalších 5 litrů. Všude čpí ocet, ruce máme odrásaný od bodlin - proboha co je to za ostnatou odrůdu? Docházejí sklenice. Zavařujeme prakticky každý den. Kolegyně hlásí, že na svých zahrádkách už mají uschlý natě, ale tady na poli jsou stále bujné zelené listy. Máme už dva druhy nálevů a né pokaždé se mi podaří vhodit do sklenice ingredience, které tam mají být. Prý: bobkový list, cibule, mrkev, křen, hořčičný semínko, pepř, skořice, nový koření. Každá sklenice bude mix něčeho, každá originál. Už máme 40 kusů. Začínají žloutnout listy!! Posbíráme poslední okurky, narveme do 3 litrové sklenice a opět došel lák. Nic už nevaříme, v Lidlu koupíme flašku znojemského nálevu a doplníme ho do poslední sklenice. Musím nastavit hrnec formou od dortu, aby se tam závěrečná sklenka vešla. Přijela maminka a prý, že tam ještě nějaké okurky jsou a že si je zavaří. Tak jsem jí dala zbytek láku z Lidlu. Prej se to má ředit 1:4, to jsem fakt nečetla. Načali jsme tedy tu největší poslední sklenici sikovkama - jsou pěkně hnusný, asi jako ty z Pelíšků - kyselý. Mamka je umyla, rozkrájela, povařila v cukrový vodě a byly úplně dokonalý. Kdybychom je nesežrali, mohly jít direkt na soutěž do Znojma!

zapsala Bobule

Střípky z dětství

Moje babička vždy takhle z jara koupila nová kuřátka. Měla je v kuchyni na myčáku v bedničce a svítila jim žárovkou, aby jim bylo teplo. Když jsme přišly se ségrou ze školy, hned jsme mířily ke kuřatům. Jedno jsme si vybraly a muchlovaly v dlaních - koukala jen hlavička. Mně se od mala potí ruce, tak za chvíli bylo kuře mokrý a musela jsem si ho vyměnit za suchý. Colombo to zdědil, naštěstí nemáme kuřata...může opotit jen kočky.
Z kuřat vyrostly slepice, bydlely v kurníku a výběh měly po dvorku. Tam ale nebyla zelená travička, tak využily každou příležitost zdrhnout nezavřenými dvířky na zahradu, kde byla políčka se zeleninou. Na dvířka tehdy děda vyrobil důmyslný systém z gumy, aby se sama zavřela. Jenže jedné bílé slepici to fakt pálilo, zjistila, že když vrazí hlavu mezi dráty ve dvířkách a bude pochodovat, tak se otevřou a bude na trávě. Naučila to ostatní kámošky. Táta slepice nesnášel. Takže když zase byly na polích, tak mezi ně vhodil koště a jedna zůstala ležet. Měla přeraženou nohu. Babička křičela na mého tátu: " Vy vrahu!" (oni si vykali). My ženy jsme rozdělaly sádru a z dřívek od nanuka vyrobily dlahy. Slepice měla samá privilegia - bydlela zase v kuchyni, měla zobání jen pro sebe, nosily jsme ji na travičku, a když srostla, sundaly jsme sádru a zase běhala. Jen gumu na vrátkách děda vyměnil za pevnou železnou petlici. A taky řekl, že na zahradu už ani nesáhne.

zapsala Bobule - dokud si to pamatuje

Voda 2021 č. 2

Renata s Alešem s námi na vodě nikdá nebyli a moc je to mrzelo, tak jsme vymysleli jednodenní sjezd Berounky z Kobylky k Mlokovi. Renča hned začala pilně trénovat podle youtube - každý večer si sedla na gauč a smetákem zkoušela "přitáhnout a odlomit" Vezmeme si chatku, kdyby pršelo a radši větší, kdyby se někdo přidal. Pršelo celý večer a jelo nás nakonec 8. V pátek jsme najeli do kempu, chatka měla svou nejlepší éru tak před 20 lety, smradu jako v hradu, vyvětrali jsme a pak si zvykli. Prý ji půjčují jen ožralým vodákům, když prší... Uvnitř chyběly dveře - to ocenily zejména 14ti leté pubošky, které vzala Renča s sebou. Takže holky radši vyrazily objevovat krásy kempu a jeho obyvatel mimo dřevěnici. To se jim brzo podařilo, zdejchly se jak pára nad Mlokem, už jsme začali organizovat rojnici, ale kočky se našly v 22.45. U chatky se zjevil nějaký kluk a prý jestli máme v té lahvi Jacka. Ne, to je květináč! To ho rozhodilo, ale prý nám přinese whisky, že tady má teambuilding. Tak můžeš, no. Mezi tím jsme dorazily s Renčou další flašku a šli jsme všichni spát. Najednou hrozný rány na dveře, až se rozklepala chatička, všichni okamžitě vzhůru. Aleš otevřel, tam stál ten kluk. Ucedila jsem, že má 2 hodiny zpoždění. Renča se oblíkla a šla na terasu, já taky, abychom byly radši v přesile. Byl vožralej, smutnej, říkal si Lišák, byl ze Zlína, 3 roky dělal pornoherce a teď je právník a chce pomáhat lidem. Tak to je hezký, že? Když šel ochcat chatu zezadu, zdrhly jsme. Začal zase mlátit na dveře, přerazil nám smeták a lahve uklidil do lesa. Ráno jsme Lišáka nikde neviděli - hurá, odjeli jsme na Kobylku, nafasovali lodě, skočili do nich, proběhl malý rychlokurz a už jsme pluli. První zastávku reggae bar přestěhovali do kempu, na druhé zastávce - Rybárně - byla svatba. Ještěže jsme měli svačinu od snídaně. Vyběhli jsme na Krašov a v 15h jsme byli u Mloka. Tam narváno, protože byli všichni bez oběda. Naštěstí Jindra (majitel Mloka) koupil i vedlejší kemp u Bobíka, tak jsme šli na jídlo tam. Celou dobu bylo slunce, nikomu se nic nestalo, Colombo zvládnul celou cestu na kormidle. Tak zase někdy AHOJ!

zapsala Bobule

Sčítání lidu

Ty, Járo, co s tím sčítáním? Naši s tím chtějí pomoc, tak abychom to natrénovali, kolik času to zabere, jestli před večeří nebo radši po ní.
Jdeme na to. Jára se přihlásil přes občanku, předčítal otázky, běhali jsme po bytě s pásmem a měřili. Chtěla jsem pozvat Colomba, aby nám počítal obsahy obdélníků a následně sčítal, ale ten byl úplně odrovnanej distanční výukou. Dali jsme to tedy ve dvou a po 55 minutách máme vyplněno a zkontrolováno. Jenže Jarda omylem zavřel apku v mobilu. Naštěstí to umožňuje návrat přes OP, RČ a heslo. Jára tvrdí, že žádný heslo nemá. Aplikace trumfuje: pokud ho nevíte, tak vám ho nepošleme, protože to není bezpečné! Vyplňte znovu! GAME OVER. Voldánová, už Ti píšu!!! No, znovu to bylo rychlejší, uloženo, nafoceno, číslo přiřazeno. Už se těším, až vlítneme na daně....

zapsala Bobule

Voda 2021

A je to za námi.
V pátek všichni najeli do kempu Zrcadlová koza, postavili malé i velké stany, uvařili na velkých i malých vařičích, povečeřeli u stolů i stolečků. Pak byla volná zábava dětí a rodičů a všech osadníků kempu. Ráno se vstávalo brzo díky kašlání cizích dětí, startování aut, řvaní hladových koz a podobně. V 9 přijely koloběžky, převezeme je přes přívoz a hurá na Malou Skálu - máme na to 2 hodiny. Přívoz je mimo provoz, tak hurá přes lávku a z 8 km je rázem 9,8km. Kdo by řekl, že kolobrndy budou tak náročné, ještěže byla zastávka na svačinu a sem tam nějaký sjezd. V Malé Skále vyždímáme trička od potu, přebíráme 10 oranžových kanoí, lepíme na ně jména, abychom je rozpoznali a taky nás to baví. Máme loďky: Vinetú, Havran, Bludná, Bismarck, MM, PM, Velký Téčko, Simbá. Zatím neprší. Naše děti zapomněly doma pláštěnky, Colombo i mikinu. Posádky 4 lodí jsou na vodě poprvé, tak jedou intuitivně. Stavíme na oběd, začíná pršet, po chvíli přestane a začne lejt. Jeden vodák hlásí, že právě ujíždějí dvě oranžové lodě. Letíme pod most, skáčeme s Belmondem do Bludný a pádlujeme dolů po řece. Jednu už chytili a zaparkovali do olší a druhou o dost dál taky. UF! Přelejzám do uprchlice a pádlujeme proti proudu zpět k hospodě. Jako, moc to nejde, skoro stojíme na místě, ale rveme to, co to dá. Jára se brodí po prsa pro první loď, Celá Jizera po kolena a tady taková hloubka a proud? Prší furt a tak to vydrží až na Kozu. Vyždímáme trička od deště. Večer začali upouštět nějakou přehradu, takže už se nemůže plout, zato klády ano. Taky se utrhnul ten přívoz.
V neděli balíme stany a jedeme na výlet na skalní hrad Vranov a Pantheon. Takhle. Ještěže sluníčko usušilo ten pískovec, jinak bychom to žabkách nedali. Pozdní oběd a domů. Tak uvidíme, kdo vydrží a pojede s námi i další rok.

zapsala Bobule

Nečekaně

Je čtvrtek, online hodiny našich dětí i můj home office v plném proudu. Najednou Evelína hlásí, že ji to vykoplo z hodiny a neví proč. Colombo je taky zaseklý a mně zmrzly tabulky. Jasně, to se může stát, přeci jenom signál je vrtošivý. Ovšem Colombo je na mrtvici, protože má za 10 minut hodinu zeměpisu a učitelka s fialovou hlavou je nepříčetná. Při jejích hodinách zoufale listuje atlasem (Colombo), hledá města či pohoří a příšerně nadává. Jen jestli nebude po mně, já se na základce vloupala do skříně a otiskla si slepé mapy, abych měla strejčka na hodinách. Bohužel to nepomohlo, protože jsem z těch map nepoznala o jakou jde. Takže Colombo volá horkou linku tatínkovi, různě vypínají PC, nahazují wifi, restartují i kávovar. Nic. Pak si Jára vzpomene, že internet platil na 3 měsíce, mrkne na nějaký portál dodavatele a nojo, nezaplatil. Urychleně posílá částku a volá na help linku, ať to zapnou. Paní je chápající, přeci jenom nenechá žáky bez výuky a signál nahazuje. Co mi to jenom připomíná? Že by se Jára zhlédl v nějakých šlépějích? Tvrdí, že jen zapomněl. Hele, já mu věřím....

zapsala Bobule

Potíže se jménem

1/ Máma každý rok vyryla na podzim tulipány a uskladnila je pod boudou do jara. Jenže jí je začaly žrát myši. (Ještě jsme neměli kočku). Tak jsme ze ségrou na ně nastražily pastičku - takovou klícku, jak se tam horem myš spustí a pak už klec neopustí. Trochu jsme na to zapomněly a při kontrole objevily dvě kostry s ocásky. Při druhém pokusu už tam běhaly živé roztomilé myšky. Ségra udělala ťuťuťu a myš jí hryzla. Co teď? Zavolala jsem domů kamarádce, protože tvrdila, že její táta je doktor. Tak ten nám nepomohl, protože byl doktor práv. Čekaly jsme až zavolá táta z práce. Vždy volal, aby si ověřil, jestli už jsme ze školy a co se urodilo za známky, případně hned vydával zákazy. Okamžitě zavolal na veterinu:" Dobrý den, tady Kocourek, mojí dceru kousla myš! Buďte v klidu, pane Kocourku, myši vzteklinu na člověka nepřenáší...."
2/ To už jsem pracovala ve spořitelně a chodil tam pán, který nerad čekal ve frontě. Že je už skoro u mého okénka jsem poznala, protože když si položil tašku s prkenicí, tak mně nadskočila razítka. Říkalo se, že si vydělává černým prodejem pornokazet. Hned mě seřval, že tam čeká a že je to tady jako v Kocourkově! "Vaše jméno slečno!" "Kocourková" špitla jsem "No to si snad ze mě děláte srandu!" Práskl taškou a na mě se vysypalo sklo z přepážky. Pak tedy zezelenal a dorazil s kytkou. Pán se jmenoval Veselý...
3/ Táta šel z práce, krátil si cestu Perlovou ulicí, padl soumrak a najednou se ze tmy ozve ženský hlas: "Kocourku, chceš si zašpásovat?"

zapsala Bobule

Jak jsme Lindě zkazili zábavu

Naše kočka Linda se naučila otevírat dveře, skáče na kliku, případně na klice visí. A jak je těžká, tak se otevřou, dokonce i směrem k sobě. A potom zdrhne. Včera ji odchytla sousedka až ve své kuchyni - zrovna přijela z nákupu a nosila ho dovnitř. Pán, který chodí vymetat komíny nám poradil, že on kliku přeinstaloval do polohy svisle a jeho pes tedy neotevře. Bohužel naše kliky jsou přidělané ke štítku, nejdou tedy vyndat a lehce přendat. Možná by pomohla koule. Naneštěstí se náš model již nevyrábí. Ale máme Járu a ten pokud se do něčeho pustí (když už se do toho pustí), tak s odhodláním to dotáhnout na nejvyšší schod na bedně. Pomocí vývrtky a šroubováku velmi zručně vydloubnul kliku od štítku z výroby, přendal do polohy dle kominíka a nasadil na dveře. Hele, funguje to! Linda sedí nechápavě před dveřma a čumí jako vyvoraná myš. Ale ona něco určitě vymyslí.....

 

O pět minut později...

Evelína stojí nechápavě před dveřma a čumí jako vyvoraná myš. Ta nám taky nezdrhne....

 

zapsala Bobule

Strana 1 z 9

Kdo je připojen

Právě přítomno: 12 hostů a žádný člen