Začala nás zlobit voda. Nespíná čerpadlo, kdy by mělo. Vyzkoušeli jsme všechny možnosti, co známe - pojistky, zástrčky, vypustit, napustit. Nic. Nakonec Jára vztekle bouchnul do krabičky spínače a už to čerpá. Radost není na místě, protože když klesne tlak a má to sepnout - musí někdo běžet do sklepa a bouchnout. Sprchování též s asistencí. Po telefonické konzultaci Jára krabku vyčistil od usazenýho vápence - v podstatě tam byly malé Koněprusy, ale bohužel to furt nespíná. Je fakt z toho smutnej. To už jsem volala mistra od řemesla, ale nezvedl mi to. Jára se nevzdává a na youtube objevil, že ty tlaky se štelujou někde uvnitř v útrobách zařízení spínače, tak to udělal podle nich. Heuréka! Spíná to zcela samostatně! Járu tady všichni obdivujeme. Ten se ale vypracoval! Ten je šikovný! No řekněte: "Kdo to má tohleto, kdo to má?"

zapsala Bobule

Máme od ledna zamluvenou chatičku na břehu Lužnice u Tábora. Na velikonoce Renča nahlásila zlomení nártu, ale prej do objednaného termínu (19.-21.5.) bude dobrá a nic se rušit nebude. Ve čtvrtek odhodila ortézu, modrou nohu nacpala do černé tenisky, spolkla brufen a hurá na výlet. Pátek pohoda, lehká procházka v chatové oblasti, Colombo zatopil v kamnech, víno a prosecco chutnalo. V sobotu jsme proběhli Tábor, poobědvali ve vynikající indické restauraci přímo na náměstí a odpoledne jsme prošli ZOO Větrovy. Ty jejich surikaty! No! Skoro to bylo na šimrání po hlavičkách. K večeru jsme pozorovali rybáře v prsačkách, jak muškaří před naší pergolou. Byl tam po hrudník a my jsme doufali, že mu to neuklouzne a nebudeme ho lovit jako ve filmu " U mě dobrý". K chatce patřila i přivázaná pramice. V pátek jsme nenašli klíč, v sobotu odvahu, ale v neděli jsme měli všechno i čas. Plán byl takový, že Jára mě romanticky odveze pod jez, budeme si hledět do očí a pak po proudu splujeme ke kotvišti. Odvázali jsme loďku, naskočili a já jsem si sedla na špatnou lavičku a Jára nemohl veslama zabrat přes moje kolena. Než jsem přelezla na správnou, proud tedy zabral sám a už nás unášel ku Bechyni. Jára vesloval jako o život, ale stáli jsme na místě a potom už ne. Ostře jsme zahnuli ke břehu, ručkovali po vrbičkách, prodírali se kopřivama. Nakonec jsme loď dotáhli a opět zajistili řetězem. Uf. Takže my už máme natrénováno a chci vidět ostatní v červnu na Ohři!!

zapsala Bobule

Minulou středu si Evelína s Járou pinkali gymnastickým míčem v obýváku. Podrobnosti zatajili, ale faktem je, že se trefili zespodu do lustru a poroučely se nějaké ozdobičky, které tam visely. Ve čtvrtek jsme v Luxoru na Václaváku kupovali Colombovi nějaké učebnice. Tam je to taky fajn, je to v -2. podlaží a není tam signál, takže bez napsaného lístečku jste v pr... a bez učebnic. No a když už signál zase byl, tak volala Evelína, že v obýváku spadl lustr. Ten načechranej ze středy. Evelína vždy sedí pod ním na křesle, tentokrát ale byla na gauči, protože si prý chtěla natáhnout nohy. Ještěže tak. Nějak to poklidila a rozbité sklo zamkla do koupelny. Asi aby neuteklo a taky byla na nervy.
Pověsili jsme tam dočasně jiné svítidlo, ale je to tam jako za dušiček. Hledáme sklenářství, kde nám uříznou pískované sklo do kruhu - lustr se jmenuje UFO. Nikdo telefony nezvedá. Nakonec jsem se dovolala asi do páté provozovny, pán říká, že to zkusí, že by to mohl zvládnout, ať pošlu sms s objednávkou. Večer už volá, že to má. Můžeme si to vyzvednout, kdy prý chceme, protože: " Ve vesnici Z na náměstí je takovej ošklivej domek, pět schůdků a tam za dveřmi budete mít to sklíčko. Pod další dveře mi šoupnete peníze. Jsem na to sám, víte?" Večer jsme ještě rozpadlý lustr slepili lepidlem na korálky, aby to mohlo zatvrdnout. Dnes jel Jára sklíčko vyzvednout. Zaparkoval, opodál z dodávky vylezl chlápek, do vzduchu namaloval kružnici, Jára přikývl a převzal zásilku. Doma to s Colombem zkompletovali a už zase visí.....

zapsala Bobule

Ke spaní na půdě vede žebřík, ale je takovej podseknutej, takže se tam blbě leze - nám i kočkám. Jára vymyslel projekt - postavíme schody. Nejdřív volba padla na mlynářské, ale ty by zabíraly zbytečně moc prostoru, takže točité schodiště i se zábradlíčkem. Koupili jsme to jako stavebnici od rakouské firmy s šedesátiletou tradicí a s miliony spokojených zákazníků . Shlédli jsme instruktážní video, to dáme za pár hodin. Závozník přivezl balík, který složil sám v garáži, prej paninko, já posiluju. Moji hoši to po rozbalení nosili na 3x do patra. Zaměřili jsme střed schodů, vyvrtali základnu, upevnili vodící tyč a už to jede: placka, trubka, schod, placka, trubka, placka, schod. Rostoucí komín se hrozně chvěje, stále to rovnáme, upevní se to až závěrečnou matkou. Colombo má za úkol dávat červíky do zábradlí, ulehčuje si práci aku šroubovákem, červ zmizí v útrobách šroubováku, vytahujeme ho magnetem na fishing. Mno. Taky by to chtělo upevnit vrchol schodiště k tomu ležení. Je tam někde za prkny ocelové účko, spíš kolejnice - tam by to bylo nejlepší ukotvit. Vrtáme, kupujeme další vrtáky co by mohly prorážet i metro, vrtáme již druhý týden. Konečně je vše uchyceno do všech světových stran a můžeme po schodoch, po schodoch, poznávát poschodia.....A Járu, vážení, bych se nebála poučovat jako hodinového manžela! Tak!

zapsala Bobule

Po 29 ti hodinách jsme v Portu v hotelu La Golf. Jára objednal pokoj pro 4, ale je tady jen dvoulůžko. Následně nám přidělili další cimru, kde budou spát děti. Jdeme na pláž. Vlny jako stodola mi rozeply horní díl plavek, který naštěstí uvízl na pažích. Colombo utopil dvoje brejle. Je to halt spotřební zboží - asi jako propisky. Druhý den skotačíme v menších vlnách a mává na mě slušně vypadající muž. To mě potěšilo, ale ukázalo se, že je to plavčík, a že mává proto, abych vypadla z moře, že jsou velké vlny. Po návratu z pláže nám na recepci oznámili, že nám přestěhovali děti o patro níž a máme tam jít za nimi. Vedle na chodbě šroubují a vrtají výtah. Colombo seděl na wc a vypadla dlaždice - za ní oko dělníka. Výtah šroubují 3 dny. Lehce trénujeme v soutěsce Spelunka. Přesouváme se do dalšího ubytování v Ucciani. Před domečkem nás čekají dva oslové, dva psi a za vrakem auta je schovanej kohout se svojí crew. Na co mají lidi osli? Není tady wifi, takže hned večer nám dojdou data. Puberťáci data mají, ale hot spot nám dělají jen večer a neradi. Ráno jedeme vlakem do města Corte, který si musíme stopnout zuřivým máváním. Další tůru máme v Anglických kaskádách, Jára do tůněk předvádí spanilé skoky, díky čemuž jde příští den do hor v žabkách, protože si urazil malíček a nevejde se mu do pohorky. Evelína jde málem taky v žabkách, protože si botasky zapomněla u osla. Přezouvá se do mých a já jdu v sandálech, které jsem měla ukryté v autě. Přejíždíme do Pinea Mare - poslední ubytko přímo na pláži. Moře a..... medůzy. Jedna mě žahla tak, že jsem zbytek dne nepoužitelná a mám spáleniny. Na žádost Colomba jedeme tour de antik (brocante). První je zavřenej, druhej zrušenej, třetí jen s Ludvíkem XVI. a thajskou kočkou - prachovkou - smí i na Ludvíka :-). Z dalšího antiku je kavárna a v posledním si Colombo koupil US pánvičku za 5 E. Ještě že tak, protože mu někdo na Aukru vykousnul kolo skládačku. Zpět jedeme opět 29h. Příště vymyslíme něco blíže....

zapsala Bobule

Finišují přípravy. Stojíme v příšerné frontě na maso, děláme uličku Hejmovi, který si sem přišel v pyžamu sežrat dva chlebíčky, potom jedeme do zeleniny pro petržel, k Žáčkovi pro žárovku, která nám rupla v digestoři, pak ještě s tříděným odpadem. Doma vyšvihnu pizzu a ejhle nesvítí trouba. Běžím s plechem k našim, vzápětí dorazí Colombo, že už je to OK. Vyhodili a nahodili pojistky. Beru plech zpět, trouba se rozpálila na pěkných 80 stupňů a začala se ochlazovat. Zde už nic nepomůže. Tak internet, ale koupit kvalitní "růru" s odběrem téhož dne 23.12. je opravdu výzva. Vybíráme Bosche s výdejem Alzadrive. Přijedeme k okénku, nahlásíme počet hamburgerů (totiž spotřebičů) a u dalšího vyzvedneme. V Chráštˇanech je fronta až do polí. Ťukáme PIN a posunujeme se k nápisu XXL výdej. Chlap od nich je milej, vrazí nám bednu do kufru a frčíme. V kuchyni vyndáme starou troubu a za ní se táhne koule z drátů, různě pospojovaná a zamotaná přes čokoládu. No jo, Edisonovi se nechtěla dělat zásuvka, Takže vyjedeme s ledničkou - tam je rozdvojka, vyměníme ji za roztrojku a bude hotovo. Tak ještě odsekneme dlaždičku, aby se protáhla zástrčka a bude hotovo. Hurá. Už se to roztáčí, už se to peče!!! Jdu začít špikovat svíčkovou a nalít nám víno!

zapsala Bobule

Colombo má rád 1. a 2. světovou válku. Na cestě k nádraží se objevil plakát - Bahna 2023- den pozemních vojsk. Snad si toho nevšimne. Všimnul. A začal sondovat, jestli bychom to taky nechtěli vidět. No čas máme, opravdu jsme tam ještě nebyli. Ale mělo to podmínku, že musí posekat zahradu, to stihl. V sobotu jsme vyjeli, zaparkovali v Dobřívi na poli za 100Kč a šli 3km lesem za davem lidí. V 10h byl průlet stíhaček a veselé manévrovnání helikoptér. Na konci lesa nás stopli a museli jsme počkat, až to všechno přistane. Pokračovali jsme podél různě zamaskovaných tanků a bojových vozidel různého stáří, které se chystaly na spanilou jízdu a také na bojové scénky. Hlavní louka byla obsypaná nadšenými fanoušky, na jeřábu byly obří projekce. Šli jsme omrknout merch a jídlo. Evelína po dlouhém vybírání zakoupila oranžový baret, Colombo nášivku a armádní příbor. Program běžel dle plakátku, rány, salvy, vojáci a parašutisti padali. Pěkně to mají připravené. U stánku válečných veteránů Evelínu jeden zastavil: "Pojďte blíž s tím oranžovým baretem. Víte co dělá baret baretem? Odznáčky!!" Vzal jí ten baret a začal v něm dělat nůžkama díry a nasázel jí tam československý znak a dvě hvězdy praporčíka. Járy se zeptal, jestli byl na vojně. Když odpověděl, že ne, ale na civilce, že se nechtěl nechat ostříhat, tak s odporem pronesl: "no jo, pankáč!" Jára se ohradil, že spíš rocker, ale veterán řekl, že je to stejný. Colombo za dobrovolný příspěvek dostal červený mák, ale bylo vidět, že není dobrej. Pak pronesl, že on se snaží, pořád to studuje, ví o tom už hodně a Evelína, která ví prd, klidně dostane odznáčky!! A takhle to prej má furt. No nemá ten chlapec smůlu????

Zapsala Bobule

Už měsíc zlehka topíme. Vše jsme odvzdušnili, doplnili vodou, nastavili menší stupně a proběhla přednáška o svetrech. Včera začalo mrznout a zjistili jsme, že Colombo má v pokoji zimu jak za oltářem a ještě mu fičí oknem. Za hodinu jdeme do divadla, takže spousta času. Znovu odvzdušňujeme, vytíráme (protože ta voda stříká z ventilu pokaždý jiným směrem, doplňujeme). Všechny hlavice roztáčíme na max, všude to fajruje, akorát u Colomba stále nic. Po divadle opět nastupujeme u radiátorů. Prakticky vyměníme veškerou vodu v topení. Jára studuje internet, má podezření na tu úspornou hlavici. Prej ji máme sundat, je tam nějakej drát a tim se má zašťourat. Druhý den do akce zapojujeme širší rodinu. Odstraníme hlavici, drátem nejde absolutně pohnout, patrně zatuhnul, ale začíná proudit teplo! Patrně se zasekl na 5, takže heuréka! Colombo ošahává topení a je nadšený. My taky. Tak ještě to okno!

Jo a sousedi už třetí den řežou krajinky jako o život. Asi taky nějaký problém skrz kotel...

Zapsala Bobule