Hlavní město na vlastní kůži

Tak jsem jela včera do Prahy. Potřebovala jsem něco vyzvednout, něco
předat, něco pokoupit. Vše rychle, abych stihla vyzvednout děti ze
školy. Od rána pršelo, no neva. Jela jsem do ulice Nad Popelkou, co se
jede 3 minuty, jelo se 15, protože je to tam neskutečně rozkopaný.
Musela jsem najít Bus X9, kam se narvalo na můj vkus až moc lidí. Bylo
tam vedro a mě přišlo, že cestuju se smečkou "mokrých psů". Bohužel,
cesta zpět byla lautr stejná. V metru mě oslovil nějaký muž s flaškou vína
v ruce, prej jak se dostane na Hlavák. Poradila jsem mu, aby
přestoupil na Florenci. Asi po dvou hodinách jedu také na Hlavní
nádraží, snažím se být pozitivní, usmívám se a jedu po schodech nahoru
na 1A nástupiště. Proti mně jede chlap dolů, asi ho to mé nadšení
pobouřilo a flusnul šikmo přes eskalátor a já ten "flusanec v letu" dojela...
Snažila jsem se mu vyhnout, ale něco jsem schytala. Na chlapa jsem hodila  
nevěřícnej pohled a on štěknul: "a co jako!" Já jsem se nezmohla na
nic, než že jsem mu řekla: "Prase!" Fakt to nechápu. Nastoupila jsem
do vlaku a tam zrovna vyváděli toho muže s flaškou, protože neměl
lístek! Takže jsem mu poradila dobře...

zapsala a prožila Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 39 hostů a žádný člen