O tom sportování

Nápad začít běhat jsem měla dvakrát za život.
Nutno podotknout, že běhání mě nikdy nebavilo. Na milost jsem brala pouze sprint na 60m - protože to bylo rychle hotový. Disciplíny jako 1500m, 2000m, případně kolik uběhneš za 12 minut byly za trest. Bývalo mi blbě, rudá až na zadku, píchalo mě v boku a chtělo se mi blinkat. Na gymplu se to nezlepšilo, tam nás profesorka sadisticky nechala kroužit po Radotíně mezi baráky. Po škole, když už jsem tělocvik nemusela řešit, přišel první nápad běhat s kamarádem. Byli jsme 2x, uběhli jednu ulici a zbytek prokecali. Teď jsem viděla film "Ženy v běhu". A je to tu zase - 2. nápad začít. Oznámila jsem to Járovi, ale s tím, že začneme až se sešeří a zatím nebudeme kupovat vybavení. Hodili jsme se do tepláků, tkaničky na dvě kličky, mobil do podprsenky, aby ty kilometry byly zaznamenaný. Soumrak padl nějak rychle, vůbec jsme neviděli na cestu. První den 1,3 km, druhý 1,9 km. Třetí den zjištění, že to není pro nás. Budeme jen chodit, spolu, kolem koukol a vůkol rudý vřes!

Zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 11 hostů a žádný člen