Už měsíc zlehka topíme. Vše jsme odvzdušnili, doplnili vodou, nastavili menší stupně a proběhla přednáška o svetrech. Včera začalo mrznout a zjistili jsme, že Colombo má v pokoji zimu jak za oltářem a ještě mu fičí oknem. Za hodinu jdeme do divadla, takže spousta času. Znovu odvzdušňujeme, vytíráme (protože ta voda stříká z ventilu pokaždý jiným směrem, doplňujeme). Všechny hlavice roztáčíme na max, všude to fajruje, akorát u Colomba stále nic. Po divadle opět nastupujeme u radiátorů. Prakticky vyměníme veškerou vodu v topení. Jára studuje internet, má podezření na tu úspornou hlavici. Prej ji máme sundat, je tam nějakej drát a tim se má zašťourat. Druhý den do akce zapojujeme širší rodinu. Odstraníme hlavici, drátem nejde absolutně pohnout, patrně zatuhnul, ale začíná proudit teplo! Patrně se zasekl na 5, takže heuréka! Colombo ošahává topení a je nadšený. My taky. Tak ještě to okno!

Jo a sousedi už třetí den řežou krajinky jako o život. Asi taky nějaký problém skrz kotel...

Zapsala Bobule

Vlastníme v pořadí třetí auto, takže podle abecedy má jméno od C - Cecilka. Jenže Cecílie už několikátý měsíc dělá fóry s otevíráním kufru. Někdy jo, někdy ne. Většinou nechá kufr naložit a nechce nechat vyložit. To pak ji Jára přemlouvá, vyhrožuje, nadává a nakonec složitě otevře zevnitř - pokud se tam dostane. Usoudil tedy, že to dělá tlačítko. Na youtube si našel šikovného číňana, kterej ho už měnil. Sice mu rozborka a zborka trvala od úsvitu do soumraku, ale to čecháček zvládne rychleji. Jára objednal nové tlačítko, francouzák, hasák, sikovky, štípačky a další vercajk. Nejdříve jemně a pak už hrubou silou jsme vyndali ty hezké umělé věci kolem dveří, vymáčkli tlačítko, které Jára ustřihnul, zkusmo si hodil jiskru drátkama o sebe - to prej číňan taky dělal. Byl spokojený, cvakalo to a jiskřilo. Pak už to šlo ráz na ráz. Smotal dráty, prdnul tam nové tlačítko, vyzkoušel a... Jupíjájej, funguje!!  Co mám říkat, zmocnily se mě emoce, úplně jsem zavýskla, až mě Colombo okřiknul. Takže Jára je BOREC, skrz elektriku můžete jezdit k nám a my jdeme "vycvaknout" Don Papa.

zapsala Bobule

Colombo nastoupil do prvního ročníku a s tím se pojí dojíždění. Ještě o prázdninách si udělal nácvik cesty, plácl rukou na dveře školy, vše OK. Bohužel na naší trase jezdí vlaky podle not na buben. První 2 dny bez komplikací, dnes už jako vždy. Takže Colombo přijel na Smíchov a jeho vlak měl zpoždění, až ho nakonec vynechali úplně. Jenže se na kolej přihnal rychlík, Colombo podle času vyhodnotil, že je to jeho zpožděný spoj a nastoupil do něj. Od cynického průvodčího dostal informaci, že příští zastávka je Plzeň a dost se chechtal. Skočil totiž do západního expresu směr Mnichov. Naštěstí mu nenapařil pokutu, že nemá lístek. Přes aplikaci si koupil lístek na rychlík, který zastaví v Karlštejně a my si ho tam vyzvedneme. Tolik plán. Plzeňské nádraží opravují, nejsou tam cedule. Protirychlík má jet v 17.20, ale má zpoždění pěkných 25 minut. Nakonec vlak přijel, chlapec nastoupil, v Karlštejně vystoupil. Křest má tedy za sebou. To se stane každému, ale do rychlíku, to máš Colombo prvenství. Příště naskakuj do ešusu nebo sysla!

zapsala Bobule

Před zimou obvykle kupuju tlustý ponožky, na jaře sandálky. Doba je rychlá, času málo, objednávám online, ale s výhodou zkoušení v obchodě. Takže mám rezervaci na dva druhy bot ve dvou barvách a uvidím. Akce vypukla v pátek, protože zbytek rodiny je na výletě v lesích a já mám čas. Po práci jedu ke kadeřnici, pak na Florenc do Kutila, následují boty a vlakem domů. Vše musím stihnout do dvou hodin, kdy mi platí lístek na MHD. Na Andělu místo Hervisu otevřeli Eobuv - tam mám tu objednávku. Vypadá to tam jako na letišti, sedačky, malé stolečky, u nich si hrají lidé na tabletech. Vůbec netuším, jak to funguje. Odchytla jsem prodavačku a ta mi dala v kalupu instruktáž - buď si vyberu botky na tabletu nebo (můj případ) najdu stojan a tam zadám objednávku. Výborně, vystála jsem frontu u stojanu, naťukala číslo, vyjel lísteček, kde bylo napsáno, že se nemám vzdalovat a během několika minut dostanu botky. Zařadím se mezi hrozen lidí kolem stojanu. Za pokladním pultem je pásový dopravník, kde jezděj krabice. Nad pokladnou visí obrovské obrazovky, kde promítají šťastné lidi v nových botách. Žádná vyvolávací čísla, ani že to připravujou. Na pultě sedí malá holčička a houbou na boty si umývá nohy, naštěstí nezvolila černý krém, matka bojuje s tabletem. Prodavačka vezme z dopravníku určitý počet krabic, vyndá jednu botu nahoru a obchází letiště a nabízí: " Je to vaše objednávka? Vaše boty? Vaše kabelka? "Je vedro. Mám už propocenej i lísteček. Po 15 minutách to vzdávám. Tahle vymoženost mě neoslovila. Píšu 4-.

zapsala Bobule

Letos Kréta. Bydlíme v jednom domečku ze tří na pláži. Pořád nás odtud někdo vyhazuje - "sorry, je to privát." My víme, bydlíme tu taky!! Dost tu fouká. Fouká tak, že když ležíme na pláži, tak tě písek zahrabe, možná proto je tu málo lidí - jsou zahrabaní. Když nefouká, řvou cikády. Neřvou = fouká, držej huby a snažej se nespadnout ze sosen. Delegátka opatrně řekla, že tyto poryvy budou 3 dny. Tak to byla příjezdová informace, fičí celou dobu pobytu. Další zpestření je FKK, to ocenili naši puberťáci. Nudisti nechtějí platit za lehátka, tak jsou u nás pod stromy u běžné pláže a jak řekl Colombo - větrají krakena. Cestou do centra Paleochory tady máme dvě partičky bezdomovců - první přeje kolemjdoucím: Have a nice life! Milé. Druhá skupinka je pár - bába v punčocháčích a v šátku s dědkem, ti pletou a prodávají košíky z travin. Na výročí svatby podnikneme sestup soutěskou Samárie - z 1200m dolů k moři. Cesta se udává mezi 12 - 25 km a dá se ujít za 3,5h. My to šli zostra 7 hodin, taktak jsme stihli zpáteční trajekt. Jára si koupil bandáž na kolena a mazání. Nohy nás bolej do odjezdu. V domečku Jára objevil brouka. Zmizel za sporákem. Na nátlak žen odtáhl sporák. Doprdele to je šváb jak ze ZOO! V tu ránu jsem stála na posteli. My holky jsme pro okamžitou smrt brouka. Jára se ho snažil odchytnout vrhem krabičky na svačinu. Nakonec se mu to podařilo. Druhý den byl v koupelně. Ucpali jsme sprchu mopem. Seděla jsem na balkonu - siesta a něco vedle mě spadlo. Zase ta potvora. Nebyl čas na hrdinství, umlátila jsem ho žabkou. Další den Jára v patře podezřele stěhoval nábytek. Utemujeme i okna, ale to je tam jak v prádelně. Poslední noc mě vzbudí ťapání, ale nic jsem neviděla. No, jídlo výborný, víno taky, jsme krásně opálení, ale ta havěť.....příště raději jinam

zapsala Bobule

Nedopatřením jsem si rozmáčkla brýle. Na tři kusy! Jára je zase složil, ale zůstaly takové rozvolněné. Pokud jsem je měla na nose a koukala přímo před sebe - tak OK, ale když jsem hlavu mírně sklonila - sletěly. Takže blbý. Večer jsme se stavili u optika. "Paninko, tak mi je tady nechte, pokusím se je opravit." Pípla jsem, že mám jen jedny. Zvednul v údivu obočí: "Jen jedny? A boty máte taky jedny?" To ne.... Nastala přednáška. Vytáhl zprávařku Augustovou, která má denně outfit sladěný s brýlemi, Eltona Johna, přísloví - kolik brýlí máš, tolikrát jsi člověkem a nakonec dodal: "Jak chcete hledět na svět pouze jedním kusem brýlí?" Zastyděla jsem se... Vyzval mě, abych si zatím vybírala nové obruby a moje začal opravovat. Několik jsem jich shodila. Prodavač ucedil, že takhle by mě do zaměstnání nepřijal. Vždyť nemám ty brejle, nevidím ty blbý háčky!!! Přesunul svou pozornost na Járu, chválil jeho model brýlí, báječný tvar, úplně podtrhují jeho osobnost, to on pozná. Škoda, že Jarouš nepřiznal, že jsem je vybírala já!
Takže mojí optiku nějak pošteloval, přiohnul, vyleštil (i Járovi) a pokračování v sobotu - jsem objednaná na brýle č. 2, abych se nestyděla koukat na ten svět.....

zapsala Bobule

Loni jsme byli s Renatou a Alešem na hausbotech, letos jsme strávili víkend v kempu Sycherák. V sobotu jsme šli omrknout případné koupání do rybníka Chobot. No, byl už samá řasa, tak jsme se rozhodli, že ho obejdeme větším obloukem, abychom měli taky nějakou turistiku. Hodina pokročila, dostavil se hlad a vedro, radši si to zkrátíme. Střihneme to přes pastvinu. Rozumně jsme usoudili, že elektrika je drahá, tudíž v ohradníku nebude proud. Bosky jsme přebrodili hnusný napájecí nebo mycí potok a mezi kravincema jsme mířili k obzoru. Jára poznamenal, že na konci ohrady pod stromy chrápe stádo krav. V pohodě, jsou líný a daleko. Ostražitá kráva zvedla celé stádo a to se začalo šikovat. Aleš zhodnotil situaci a prohlásil: "radši běžte!" Stádo běželo, my taky. Nebyl čas na hrdinství. Přebrodili jsme už botách ještě horší smradlavý potok a vyzkoušeli ohradník. Takže zemědělci mají peníze - tady proud byl. Kabelkou jsem stáhla dráty dolů, abychom všichni mohli přelézt a prchali jsme za koleje. Jsme zachráněni. Vracíme se do kempu, kde vyřvávají ze staré maringotky ještě starší Juráši. Dáme si oběd, pivo a děti kofolu. Potom ordinujeme odpolední klid... Po probuzení jede už jiná hudba- nějaký symfonický Michael Jackson a mezi stromy bloudí velká bílá postava. Bizardní svatba. Ale byli klidní, to naproti do chatiček přijel fotbalovému oddílu děvčat oddíl jejich frajerů a to byl jinej hukot. Jásali od radosti do kuropění. Už se těšíme, Renčo, co vymyslíš na další rok!

zapsala Bobule

Colombo je v 9. třídě a začátkem října byla možnost ho nechat "otestovat" školní psycholožkou a tím ulehčit rozhodnutí, jakým směrem dál po základce. Po té, co jsme jako rodina vyplnili formuláře - jaký byl průběh porodu, od kdy seděl, od kdy mluvil a do kdy se počůrával, přišel 90-ti minutový křížový test, ten už dělal Colombo samostatně ve škole. Včera jsme šli na zhodnocení. Nejdříve nevěděla jak se jmenuje (chápu), ale potom, že si na něj dobře pamatuje, protože takové dítě za 25 let své kariéry nezažila, že měl málem infarkt, byl úplně vyřízenej, hlava v dlaních. Nato vytáhla graf. Puntík na hranici nadprůměru, puntíky v průměru a pak nějaké pod čarou - prej nechápe, že se dostal do 9. třídy, protože je to na hranici dementní retardace a nevzdělatelnosti. Hlavně matika. Podotkla jsem, že je mezi 2-3. Nevěří. Colombo je vykulenej jako outloň. Zeptala se, kam jsme mu napsali další vzdělávání. Podotkla jsem, že to má v papírech. Nakonec sevřela obě ruce v pěst a řekla, že nám drží palce. Za toto gesto má jeden bod z 10. Jinak by neměla nic. Colombo byl úplně opařenej, ptal se mě, jestli je opravdu na tom tak špatně? Ne, Colombo, ta odbornice má problém. Jen přemýšlím, kolika lidem může podělat život.

zapsala Bobule

PS: Teď přišel Colombo ze školy a ostatní spolužáci mají podobné výsledky....