O Vánocích se navštěvují příbuzní. Každoročně na 26.12. připadne návštěva pražské větve, tentokrát na nové adrese. Bereme cukroví, dárky, bačkůrky. Jedeme na oběd. Jára se mne snaží dostat do nálady puštěním CD Tři sestry. Za Černošicemi při písni Modlitba pro partu radio zhasne a s ním i několik bezvýznamných kontrolek. Poznamenám, že když už máme garáž a ta je uklizená, nic nebrání stařičké auto tam na noc strčit. Vjíždíme na Strakonickou, vůz podivně vrní, ale jede. Aha, tak jsme bez elektriky. Sjedeme ze silnice, tentokrát oběd asi nebude. Podjedeme Lahovický most a zůstáváme stát na červené. Tak jsme dojeli. Ahoj babi! Nutno se zmínit, že na druhý svátek vánoční se nám to stalo již potřetí. A to není náhoda! Jára se zkouší dovolat na asistenční službu. Kolem projíždí městská policie. Otáčí se a máme je za zadkem. Tak ne, domů nás nevezmou, můžou jen na hranici Prahy. Jára tedy domluvil, že nás odvezou až k prarodičům. Policajt radostně oznamuje, že bude mít dobrej skutek. Ptám se, jestli ví, že mě poveze ke tchýni. Prej je mu to jedno, když to není ta jeho. Snažím se ho uplatit cukrovím. Nasedáme s Evelínou a Colombem do dodávky. Kluci tady mají teploučko. Járu necháváme na křižovatce se slibem, že přijede za námi. Přijel a vyprávěl, že se dostavil frajer s kabelama, řekl, že to nejde nahodit a ať si Jarouš povolá odtahovku. Mezi tím zastavili dva řidiči, aby mu pomohli. Jeden prý vypadal, že to jeho auto tak tak dojíždí a budou tam rozbitý stát dva. Jaroušek nechal odtahovkou auto zapíchnout před vrata nějaké dílny na Chodově. V mezičase se na webu koukal po novějším autě. Taky mě podezírá, že místo na pilátes chodím do nějakého černokněžnického kroužku.

zapsala malá čarodějnice Bobule

PS: Je to alternátor - ten jsme ještě neměnili....

Jedeme k moři. Snídáme ve slovinské Lublani, obědváme v italském Terstu, večeříme v chorvatském Rabacu. V Terstu jdeme na obhlídku města, dětem jsme opět vzali s sebou koloběžky a opět si pochvalujeme ten skvělý nápad. Děti neprotestují, že je to dlouhý, že je bolej nohy a podobně. Máme štěstí, do přístavu zrovna připlouvá velká plachetnice, přiráží u nás, vysazují na břeh psa - ten se vyčůrá, nalodí psa a odplouvají. Rychlá akce. V Rabacu máme apartmány na kopci, ale se zahradou, děláme dílničky. Hned druhý den odvážně vyrábíme lucerny, pak náramky, šumivé koule, pramínky do vlasů, tetování. Stíháme výlet pirátskou lodí, kapitán nám dá slevu, protože jsme s ním byli před 7 lety. Jede se na Cres, do Blue cave - tam se musí skočit z lodi a doplavat do jeskyně a nakonec na pláž a k obědu jsou grilované ryby na lodi. Zbytky od oběda krmíme racky v letu. Na úterý nás pozval Max na šlapadla. Šlapali jsme ke starému přístavu z 2. sv. války, naskákali jsme do moře. Evelína z legrace zavolala "pomoc, pomoc" a hned jí nějaký kolemplavec začal tahat z vody. To jsme koukali, ona taky. Tak jo, vylejzám z vody na šlapadlo. Kde jsou schůdky? Nejsou. Začínám se chechtat, protože je mi jasný, že se tam fakt nevydrápu. Různě to zkouším, nic. Péruju nahoru a dolů a nakonec vyhodím horní polovinu těla na plavidlo a nohama mrskám jako lachtan, abych se posunula dál na palubu. To už se mi směje i druhé šlapadlo a celý břeh! Dana je taky ve vodě, čeká ji némlich to samý, ale má z toho roztomilé video! Na čtvrtek máme půjčenou loď, protože máme na zájezdu mořeplavce s certifikátem kapitána. Každá rodina jen jedno zavazadlo, bude luxusní počasí. Vypluli jsme, po chvíli se zatáhla obloha, déšť, bouřka, blesky, loď se kýve, vlny jako stodola. Na moři jsme byli okamžitě sami. Náš kapitán stojí u kormidla, je silný, klidný. Půl hodiny před vrácením loďky se obloha rozsvítí, slunce, duha. Nádhera, jedeme zpátky do přístavu co to dá. A že to dá hodně!! Ve zbytku dovolené pozorujeme velké brouky a kobylky, Evelíně vypadly 2 stoličky, Colombo si rozbil o skálu brýle a nohy si rozřízl na několika místech. Po příjezdu domů vypukne panika z vedra a objednáme ubytování na zimní prázdniny.

jen trochu přibarvila Bobule

Náš bramborák je z roku 2002 a my ho vlastníme 10 let. Má najeto 400 000 km (200 jsme dali my), téměř bez nehod. Teď se začíná trochu "sypat", trochu rezne a loupe se, klepe se, nahoukává, taky je díra v sedačce, už nefungují některé věci a není tak živý, jako před léty. Tak jsme se rozhodli, že si koupíme nějaký mladší model nebo Volvo. Prohledali jsme nabídky aut dle našich finančních možností a Jára to jel obhlídnout a projet. Potřebujeme kombi, aby se tam vešla bicí souprava, stánek a děti. Jára je zamilovaný do Volva V70 nebo XC70. První auto mělo stočené kilometry, dovoz Polsko a prasklej silentblok, druhé samé vady a třetí bylo bourané. Pochopitelně peněz jako za kozu a o vadách se nikdo nezmínil. Jára je smutný. Je to tady samej podvodník. Tak se objednal ke svému mechanikovi a nechal naše auto opravit. A opravář mu řekl, že k němu jezdí pán, který má BMW a to má najeto 700 000 km a dobrý! Takže Jára se odmiloval z Volva a prý natočíme 500 a možná víc! Nechal vyměnit nějaké hadičky, nějaké olejíčky, kapalinky, tady něco povolili, tady utáhli, koupili jsme nové koberečky a hned jezdí jako porche! Taky uklidil garáž, aby ho v plískanicích mohl parkovat v teple.

zapsala Bobule

sobota
- balit v den odjezdu není nejšťastnější
- Evelína řve, že se nechce projít po Bedřichově

neděle
- jdeme na lyže
- Evelína řve - je jí všechno nepříjemné - kalhoty,
  kšandy, rukavice
- Colombo zapomněl lyžovat - padá, vypínají mu lyže,
  tlačí ho boty a nadává, že se na to může vysrat
- jdou s Járou do půjčovny, půjčí stejné číslo bot, ale
  tyhle prý jsou OK
- lyžujeme
- Evelína řve, že jí mažu obličej

pondělí
- půjčili jsme přeskáče - měli je pod pultem
- nohy bolí celé mužstvo
- Evelíně jsou dnes nepříjemné rukavice - jsou dlouhé a
  řve, když jí mažu obličej

úterý
- Evelína konečně poslechla rady a krásně zatáčí
- řve - je jí nepříjemná mikina
- příště jedeme bez dětí

středa
- výlet do Poniklé
- nenastartovali jsme auto
- Colombo se zhroutil a E. řve, že nebude mít zápis do
  zážitkového deníku do školy
- říkám jí, že tohle bude zážitek jako cumel a za brekotu
  obou dětí je táhneme na rozhlednu Královka
- výborně tady vaří, luxusní poháry
- zpátky jdeme zkratkou, všichni se vysekáme
- sháníme opraváře, já na bazaru komplet funkční auto
- mechanik nám půjčuje náhradní baterii

čtvrtek
- přesvědčuji Járu, aby si vyměnil triko na lyže - prý co
  teď sleduje Vikingy, tak to moc neřeší!
- 20x sjedeme kopec Malinovku
- hodně mě bolí noha

pátek
- nutíme děti dodělat úkoly do školy
- řvou obě
- odpo jdeme na boby
- na vyhřáté lavičce piju svařáky - takhle by to šlo
- nemůžu chodit

sobota
- máme zabaleno, baterie je nabitá a jedeme do Poniklé na
  2. pokus
- mám zhmožděnou a nateklou nohu

Vše je zalité sluncem, těšíme se na příště!

Zapsala Bobule

Naše vchodové dveře mají kovářskou kliku, která je těžká a otvírá se sama, zámek se naopak odemknout nedá. Těžko to urvu já, děti vůbec a Jára naopak ohnul klíč. Pozveme si konzultanta. Ten doporučí výměnu vložky, konstatuje, že dveře jsou jak turecká šavle a těsnění máme udělat na míru. V sobotu jedeme ke Koníčkovi pro nový zámek. Jenže klika nejde vyškubnout a to má Jára sílu! Aby taky jo, když jí drží druhý červík, o kterém věděli jen naši a ti ho tam kdysi poslali jako pojistku. Takže kliku máme venku, zámek taky. Šoupneme tam nový. Klika se tam nevejde, zámek vůbec. Nakonec ho tam Jarda narve pod tlakem času. Za 20 minut má být Evelína na zkoušce tanečního vystoupení v Řevnicích v Lesním divadle, kam se musí pěšky do kopce. 5 minut po začátku odevzdáváme tanečnici, padáme na lavice, ale nejsme zdaleka poslední. Další pokus s dveřmi je v 18.45 po festivalu tance. Otrhali jsme veškeré těsnění a je to k prdu. Zkusíme vyměnit zámek s jinými dveřmi. Do akce kulový blesk se zapojilo 5 dveří, ale všechny mají hlubší zádlab. Jára vyzunkne 3. panáka Republiky, já do toho klepnu kladivem a zamkneme to. Je 22.30. Zamykat to jde dobře, zavírat blbě, akce se nezdařila, chce to zámečníka. Happyend se nekoná.

Zapsala Bobule

Je 26.12. Colombo dostal ve 13.00 v Praze vytouženého ježka v kleci. Zajásal, přeříkal si návod na vyjmutí hlavolamu od Jindry Hojera z Rychlých Šípů a během 30ti vteřin ho měl v ruce. Mrkli jsme na návod létajícího kola, který je ukrytý uvnitř a počal návrat do klícky. Nic. Po 5 hodinách nikdo nic. Colombo odmítá nosit hlavolam na dvě části. Jára, který miluje únikové hry, vše pokoří a vůbec je v tom dobrej, jde do toho odborně a zostra. Už mu tiká oko, hodí lehký mikrospánek a znovu točí ježkem. Teď už je to otázka cti. Přeměřili jsme otvory, jestli to cpe správnou dírou. Díra OK. Tak proč to nejde? Je 21.00. Asi je to tím, že ho Jára osobně nevyndal, ale Colombo. Už mu zase tiká oko a je dost mrzutý. YES! Je tam, milostivá! Je 21.30. Jaroušek tančí vítězný taneček!! Teď to ještě naučit Colomba.

zapsala Bobule

Letos Berounka. Koupili jsme balíček víkendového splutí - lodě, doprava tam a sem, kempovné a parkovné. Jedeme v pátek do kempu U mloka, postavíme stan, trochu nám to trvá, nemáme trenink, ale dáme to. Po 18h dorazí po vodě parta asi 12 otců s proměnlivým počtem dětí. Nejmenším dětem připevní svítící náramky, aby o nich měli jakžtakž přehled a jdou do hospody. Otcové! Přijde k nám od nich asi 3 letý úplně pochcaný kluk a shání nějaké holky. Řekneme, že o žádných nevíme, i přesto radši zkontroluje náš stan. Nějaký vodák se ptá Járy, kde je jeho žena. Nejdřív mu chce odpovědět, že leží u stanu, ale proč? Ale vodák se spletl, hledá ženu majitele. No je mi trochu podobná - malá, prsatá, výborně naladěná. Vaříme večeři a jdeme spát. Ráno přijede naše druhá parta M. Velice zkušeně staví stan a odjíždíme busem na Kobylku, kde nafasujeme lodě, radu, kterým směrem pádlovat, že se nemá moc chlastat (ale kontroly nejsou), jak s jezy (jede se vše v první třetině vpravo) a Evelína málem dostala číslo na sociálku. Prej je hrozně hubená a nedáváme jí najíst. Na řece je hodně občerstvení, reggae bar se stolama a lavicema přímo v Berounce, pivo, zmrzka, koktejly. Všude stavíme a ochutnáváme různé lihové nápoje. Jsme nadšení a veselí. Sobota se halí do oparu a není to počasím. Děti přeskakují z lodi do lodi. S večerním sluncem ještě vybíháme na zříceninu Krašov. Pivo, komáři a romantika s výhledy. Do kempu přijedeme po půl devátý. Obdivujeme nový vařič kolegů, my uvaříme večeři na starým památečním a ráno jdeme na snídani do hospody. Mají to opravdu vychytaný - 3 druhy jídla, LED pořadník i venku. Vyplouváme. Colombo tvrdí, že už jsme to jeli včera. Trochu to mate, je to fakt volej. Lidi ze břehu křičí, že to jedeme obráceně už druhý den! Končíme na Zvíkovci, přijede pro nás autobus a odveze zpět k Mlokovi. Funguje to náramně, můžu jen doporučit! 

AHOJ příště!

Bobule

Byli jsme na dětském festivalu Kefír. Spousta skvělých atrakcí - jízda na sekačce, zážitky s popelářema, hovínková dílna, muzika, jídlo, Kašpárek poňoukající děti, aby se ztratily... A taky stánky, které byly různého zaměření - recy věci, oblečení, flašky na pití do školy, pytlíky na svačinu. A tam jsme s kamarádkou D. objevily malá látková kolečka za 20Kč. Ptaly jsme se, na co to je, prý odličovací tampony. Po použití vyprat. Vydrhnu oko několika kolečky a hodím do pračky. Kolik bych jich musela mít? A vypere se voděodolná řasenka? Na podobném principu prý funguje čtvereček o velikosti 10x10 cm - mycí hadřík. Dva druhy - jeden bavlna, druhý upletený z hrubé pytlovité příze - patrně na obnovu pokožky a možná i místo žiletky. Vzpomněla jsem si na kamaráda, který po revoluci jezdil do Ruska a vyprávěl, že tam na šňůře sušili černé pruhy látek sešitých do kruhu. Ptal se co to je a prý nekonečná vložka. Žena si popruh hodí přes sebe jako kabelku crossbody a posunuje. Pak vypere. No je vidět, že Rusko bylo vždy o krok napřed. Šetřit přírodu musíme, ale do tohohle vážně nejdu. Zvláště teď, když vím, která páčka se tahá, když se vysypává popelnice do Kuka vozu.

zapsala Bobule