Dobré dva roky nám přesluhovala lednice, každý den udělala loužičku a mrazila ledovce, přes které se nedalo dostat k uskladněným dobrotám. Peníze jsme jaksi vždy strčili jinam, ale kamarádka se stěhuje a ve starém bytě chtěla zanechat skoro zánovní ledničku. Tak jsme se domluvili, že jí za drobný peníz koupíme. Najednou volala, že za týden si jí můžeme odvézt. No jo, ale jak? Byt je to v pátém patře bez výtahu, Jarda začal lovit na netu, kterak je nejlépe přepravit tuto věc. Názorů spousta, někdo radí na stojačku, jinej na boku, další "na zádíčkách". OK, Jardys se vydal přeměřit našeho bramboráka, když se do něj vejde stánek se zbožím + celá bicí souprava, tak snad taková 190cm vysoká lednička hravě, no ne? Takže jsme vyrazili ku Praze s hákama, popruhama a dekama a že to zkrátka "dáme" ve dvou. Stěhuju s ním kde co, tak co. Začalo to tak, že jsme zaparkovali vedle ukrutnýho hovna, kopec na výšku snad 25 cm a Jaroušek z něj jen taktak neudělal dva. Takže jsem se mohla potrhat smíchy a síly mě opustily. Vyběhli jsme 5 pater a jako sochy Moai jsme ji začali stěhovat. Aleš (majitel lednice) mi to nedovolil nést, tak to strkali s Jardou sami. Jsou to staré baráky, takže to má taková mezipatra, sunuli ji asi 20minut. Naše auto má takový vytahovací kufr, takže na ten jsme jí opřeli, překlopili a zasunuli. Parádní práce. Tu starou jsme odvezli do sběrného dvora, zajistili jsme jí na kárce pytlem s lupením a Kolombem. Na místě se jí ochotně ujala parta cikánů v bílých kalhotách. S bílou technikou v bílém, jsou styloví.

zapsala Bobule

PS: Několikrát mi spadla žehlička, pořád páří a odlítaly z ní nějaké součástky.....nestěhuje se někdo?

Minulou sobotu vylezlo konečně sluníčko a s ním i všichni zahrádkáři,
kteří se už nemohli dočkat, až poprvé zaboří rýče a své ruce do hlíny,
až se poprvé projedou se sekačkou po zahradě. Takže i my jsme radostně
vyběhli na zahradu, a že postříháme živý plot. Jarda si půjčil štafle od
sousedů, napojil systém prodlužovaček a stříhal. Šlo mu to parádně, jukal
na mě skrz okno do kuchyně, kde jsem vařila oběd. Když jsem měla vše
připravené, volám na rodinu, ať už jdou. Columbo křičí:" mami, mami,
táta přesekl kabel!"No bezva. Sice se hájil tím, že jako bejvalý pražák
má velmi malé skore v defektech, ale moc mu nevěřím. Po "O" to chvíli
spravoval, ale bylo tam moc drátů na jednu čokoládu, tak si nakonec vzal
kratší prodlužovačku a dostříhal to s ní. Já se plazila pod keři, za
keři, mezi keři a všechno vyhrabávala. Z radosti, že nám jde práce od
ruky jsme ještě trochu podřezali jabloň. Začalo lehce pršet a blížila se
zavírací hodina sběrného dvora, takže jsem vše narvali do tašek a do
auta, zbytek do káry s důmyslnými sajtničkami vyrobenými ze staré
postele a sušáku na prádlo. S tím jsem jela já - bezdomovec by mi
záviděl. To už bylo 15 minut do zavíračky. Přidala jsem do kroku,
vyzouvaly se mi boty, asi je tam nechám. Jaroušek už vyhazoval větve a
děti si idylicky hledaly poklady na smeťáku. Našly si báječnou poličku, která se
jim prý bude hodit k pískovišti. To už začalo fest pršet a rodina ve
strachu o maminku, aby neprochladla, vymyslela, že si sednu do kufru
auta a kárku budu přidržovat. Tak jo. Vyjeli jsme. Jednou rukou jsem
držela vozejk, nohou jsem jistila poličku v něm a druhou rukou jsem
podpírala víko kufru, protože to mi při výmolech a razantní jízdě padalo
na hlavu. Projeli jsme městečkem až k nám na zahradu, a když to viděla
maminka, málem se počurala. Ale plot je jako když střelí.....

zapsala Bobule

PS: Jarda prodlužku opravil, odkousnutý kabel dal Columbovi na hraní a zbytek napojil
do samce.

Takže je středa a zdá se, že všichni už mají vyladěnou formu, co se týče zavážky dětí do škol a školek. Jára, aby zaopatřil celou rozvětvenou rodinu a ženu bez práce, jezdí tedy brzo. Děti ještě společně vyženeme z postele (což je každý den těžší) Kolombo je unavenej jen co procitne a Evelína se snaží splynout s peřinou. Pak oblíkačka, zuby, culík, snídaně Kolombo, Evelínko, ty dostaneš ve školce. A vytáhnu stařičké puntíkaté kolo po babičce z roku tak 1930, na přední nosič hodím aktovku do školy, do ruky kufřík s výtvarkou, Kolombo běží odemknout branku ....a urve se ucho u kufru. Evelína drží kolo, to jí za chvíli přimáčkne, řve. Spravím kufr a stavím kolo, opět se uškubne kufr, fajn jdu pro kleště, ale barák je zamčenej, volám Kolomba s klíčema. Vybíhám do patra, hledám kleště, už je trochu zpoždění, opravuju kufřík, pro jistotu si je beru s sebou do mikiny a jedeme. Obě děti sedí na nosiči, já statečně zabírám do pedálů. Hlavně se nenaklánějte, děti, můžeme spadnout. První zastávka školka, druhá škola, mávám a odjíždím. Skoro doma jsem si vzpomněĺa, že mám zařídit jídelnu, tak to otáčím a jedu tam. Fronta, přihláška, děžurná naštvaná - kdo by čekal ty davy na začátku roku, že...Jedu opět domů, mám hlad. Pak trochu šiju koně a skoro přehlídnu, že zase musím do školky, protože dneska vyzvedávám po O. - tedy po jejím O. - já jsem zatím bez O. Jdeme vesele a říkám jí, že mám fakt hlad, před dvířky zjistíme, že jsme tam nechaly klíče...Halt to nemáme ještě vychytaný...... Dnes mi jeden tatínek obdivoval kolo, chválil blatníky a mě - prý vypadám jako Vašáryová z Postřižin. Také říkal, že bych měla ještě zainvestovat do celkové renovace stroje, ale když jsem mu po závěrečné děkovačce  předvedla, že odvezu obě děti i s báglem, spadla mu čelist, kam se ostatní kola hrabou, že?

zapsala Bobule

PS: podle ohlasů doplním i fotku kola....

Před adventem jsem motala věnce na ozdobu stolů a dveří, všude glitry, ozdůbky, lepidlo - většinou na rukou. Najednou cítím jiný smrad než z lepidla a takové divné bzučení. Kouknu na tavnou pistoli a tam u ohybu je dvoucentimetrový plamýnek. Fascinovaně na něj zírám dokud nezhasl, pak to teprve vyndám z bubnové prodlužovačky - jinou jsem doma nenašla, tak jsem si přitáhla z garáže tu od sekačky. No jo, ale co teď? Mám udělat ještě asi 15 věnců. Šla jsem k mamince, ta má taky pistolku, dokonce dvě. Půjčila mi obě a já jí předvedla tu vyhořelou. Zapnula jsem první - dlouho se nahřívala, a jak jsem jí vzala do ruky, vyskočilo někde v útrobách perko a nic. Zapnula jsem druhou, ale ta prý moc nejde - no nejde vůbec. Tak jsem si řekla, že se do ní podívám. Rozmontovala jsem jí hravě, trochu jsem se v ní pošťourala špejlí a pak jehlicí. Mezi tím přišla maminka s tou ohořelou, a že se taky do ní mrkneme. Tu jsme hravě nerozebraly, protože nebyla na křížák, ale na takový trojlístek a ten nemáme. Ohnuly jsme jednu zkoušečku, ale výsledek 0. Tak vymýšlíme další řešení, že ty zbylý ohořelý dráty opatrně oholíme a zapojíme přes čokoládu. Zjišťuju, že čokolády mám málo a ta v kredenci se taky nedá použít. Naštěstí naši mají, tak připojujeme jejich. Pak to omotáme elektrikářskou páskou a taky tou stříbrnou, co udrží i víko od chladiče. S rozechvěním jsme pistolku strčily do zásuvky a taví! Ta pošťouraná jehlicí taví taky! Byla to tedy velmi úspěšná akce.... Krásné Vánoce - můžou začít.

zapsala Bobule

Každá rodina má nějakého kostlivce ve skříni. Ta naše ho má blankytně
modrého a má čtyři kola. Není ve skříni, ale na parkovišti před Járovou
prací. Auto je to tuze pěkné, v kůži, sporťák, takové na letní řádění.
A protože před tou prací stojí již dlouho a začíná to už být nápadné
(některým nápadnější), tak Jarda dospěl k závěru, že to tedy prodáme.
Jenže, dálkové ovládání nefunguje (baterka), manuálně otevřít taky ne
(zatuhlý). Kupuje tedy novou baterku do klíče a ...a nic. Loví na netu
info, jak se do toho dostat jinak. Prý je asi vybitá i baterie auta, prý
má trochu nadzvednout haupnu a nějakým drátem vycvaknout víko a baterii
dát nabít a pak už ok. Takže jsme doma řešili háky, rozebrali jsme
kleště na obracení buřtů a získali jsme dva profi háky. S touto výbavou se
opět čochnil v autě. Povedlo se, Jára pěl ódy na své zlaté ruce, baterii
dal nabít. Další den jí tam vrazil a pokoušel se to opět otevřít. Auto
se rozhoukalo. Ještěže je Jarouš klidné povahy, já bych vzala cihlu.
Takže jsou dvě řešení, nějaký zámečník nebo vymlátit okýnko, ale nejdřív
se musí zjistit, kolik stojí nové (3800), takže zámečník. Přijel chlupatý frajer,
něco chlístnul do zámku, zavrtěl klíčem, řekl že to nejde, ať mu dá na
benzín a odfrčel. Jára se nehroutí a volá panu B., aby doporučil postup.
Ten vytahuje telefon na extra třídu zámečníka. Přijel pán s plným autem
různých kufříků s dráty, jehlicemi, pilníky a vůbec. Taky něco šplíchl
do zámku, pošťoural, přiohnul, ubrousil a tramdadadá.....je to
otevřeno!!! Jarda jásá, vrátný jásá, celá budova jásá, možná i paní
Kadrnožková s Jonatánem.....Takže Jaroslav uklízí v tom safírovém zázraku a
slavnostně ho s panem B. odvážejí do bazaru.....Šťastnou cestu, brzy
najdi nového majitele!!!

zapsala Bobule

Při pohledu do zrcadla jsem si musela přiznat, že vypadám unaveně a že by to chtělo nějakou vzpruhu. Zrovna na slevovém portálu nabízeli omlazení ze 4000 Kč na 500Kč. Fotografie byly dostatečně sugestivní, jakási převratná nanotechnologie s úžasnými výsledky, 500 jsem měla, takže jsem to koupila a objednala se. Čekací lhůta byla asi měsíc. Dnes jsem vyzbrojená voucherem a mapou vyrazila. Měla jsem to i jako výlet, protože z Ruzyně na Opatov je to doba. Budova byla mezi paneláky, taková placatá ubytovna, prošla jsem kolem místnosti s říznou hudbou, kde probíhal kruhový trénink. Až u posledních dveří bylo napsáno:" Recepce - klepejte, jestli nereagujeme, pracujeme, posaďte se, víme o vás". Klepala jsem v pěti minutových intervalech přes čtvrt hodiny. Pak ze dveří s nápisem: "Vykonavatelna č. 1" vylezla bába (něco mezi Michaelem Jacksonem a uschlou houbou), že prej je ve skluzu a že mi dá zatím klíč od wc, je prý vzádu a doleva. Děkuji už jsem si to tady prošla....." A mladá paní, můžete si rozsvítit" hm, tak to bude na dýl. Nakonec vyšla ze dveří nějaká omlazená žena,  já jsem vyplnila dohodu o ošetření - kontraindikace od srdeční arytmie po zlomenou nohu. Vykonavatelka řekla ať si sundám botičky a lehnu si na lůžko, v tu chvíli mi došlo, že v botičkách jsem od půl osmé ráno, a že jestli si je sundám, tak se tedy podiví. Prý si mě ještě uzemní, což spočívalo v tom, že mi nalepila na břicho nějaký plech s drátama. Napatlala mi na obličej nějaký gel a jezdila po něm nějakou žehličkou. Řekla jsem, že jsem hlavně chtěla řešit spadlá víčka, měli to na tom netu, bohužel, nic o tom neví a jezdí dál. Prej jestli jsem neuvažovala o operaci. Ano uvažovala, ale nejdříve jsem se chtěla pokusit o nápravu bez řezání. Chvíli ještě vyzvídala, pak jsem se přesunula na jiné lože, přejela mě nějakým jiným přístrojem a bylo omlazeno. Vypadám skoro jako ze základky.........

zapsala Bobule

Asi před 2 měsíci se k nám podryl krtek od sousedů a udělal dvě výstavní hromádky. Svolali jsme rodinu a co tedy s ním. Táta má zkušenosti, vykuřuje je spolehlivě dýmovnicí. Dýmovnice došly, tak začínáme rozhrabáním a zašlapáním hromad. Druhý den nová, kousek dál. Vypuká panika, táta hledá na netu, máma odjíždí do Hornbachu a kupuje pastičku na krtky " a pokud byste ho paninko nechytila, mám tady hnojivo, které je odpuzuje a ještě budete mít parádní trávník!" Odkryjeme asi metr zeminy a instalujeme past - je to trubka z umělé hmoty, na obou stranách má klapku - takže jednou vleze, zůstane tam a pak ho někam vysypeme. Máma tvrdí, že krtek chodí v lichou hodinu, sice nevíme, jak se změnou času, ale je fakt, že přiběhla v 19.15 že tam šel, že se to úplně hejbalo a asi je v té pasti. Tak jsme jí vykopaly, byla plná hlíny a kamení, krtek šel nad ní. Vyčistíme trubku a znovu instalujeme do nové chodby, druhý den past opět plná, krtek šel pod ní a krtinec opodál. Pročítám různé weby, rad je spousta, prý nemá rád průvan a máme do díry dát láhev od vína a meluzína ho vyžene. Dáváme flašky, Kolombo pro jistotu do nich chodí houkat. Zahrada začíná vypadat divně, samá hromada, z nich trčí flašky v různých polohách. Kolombo se přiznal, že občas vyndá tu láhev a hází do díry žížaly. Tak výborně, ještě ho krmí. Dlouho se nic neděje, asi odešel. Tak jsem posekala, přijdu ze školky a hromada. Na diskuzích čtu: Vždyť chce jenom kalhotky! nebo... Chodí v lichou hodinu, počkáte si na něj, vykopnete ho motykou a hodíte přes plot k sousedům! pořídit si kočku, kocouři jsou líní nebo prodat zahradu i s krtkem. Máma vymyslela zcela eko postředek, vzala hovno od našeho líného kocoura Olivera, rozředila ho s vodou, puch jako blázen a to mu do těch děr vlila a zajistila šutrama. Zdá se, že to pomohlo. Tak přemýšlím, jestli by to nemohl být podnikatelský záměr, když jdu teď na pracák kvůli rekvalifikaci......

zapsala Bobule

Byli jsme tentokrát na Elbě-zájezd pro rodiče s dětmi. Když pominu fakt,
že to bylo jako na pionýráku - v 8 snídaně, v 9 odjezd, na nikoho
nečekáme, vyfotit, vykoupat a jedeme na večeři. Tak jeden zážitek byl
opravdu silný. V rámci animací pro děti jedno odpoledne udělali mezi eukalypty
lanové centrum. Nejdřív si zablbnou děti a potom utáhnou uzly dospělí.
Můj Jaroušek má rád výzvy, tak pochopitelně netrpělivě popoháněl děcka,
jen už aby byla lana volná. První překážka byla naprosto jednoduchá - po
jednom laně se jde a druhého se drží nad hlavou, druhá taky vypadala
snadně - bylo to velké X. Spočívalo to v tom, že v místě křížení se lehkou
nohou překročí na druhou stranu a pokračuje se do cíle. Jarda to dal s
dopomocí, ale na další pokus chtěl "já sám". Takže se opatrně sunul po prvním laně,
v křížení lana oddálil, překročil, ale nedosunul se pořádně. Takže lana
se napjala jako luk, šíp byl vložen a připraven :-), tětiva se vymrštila a Jára
byl vystřelen. To jste neviděli....šíp letěl, špičkou se zabořil a jel
(tedy spíš ryl) směrem ke kovové židli. Takhle jsme se dlouho nenasmáli,
skoro jsem se počůrala... :-D

popsala Bobule