Happening

V Černošicích se konal happening Kazínská míle - plavání v Berounce. Neměl to kdo moderovat a Jára jak je nadchávací se hned chytnul, že jim pomůže. V sobotu už nadšeně vyvolává a vítá megafonem účastníky závodu. Starty byly dva, cíle taky, první várka plavala proti proudu, druhá s proudem a setkání bude někde uprostřed. Plavci protiprouďáci se zanořili a směle vyrazili, zbytek šel podél řeky na druhý start, my s Colombem jsme vezli na vozíčku suché věci a boty do cíle první skupině. Než jsme tam došli, první už byli v cíli!!! Prohodili jsme věci ve vozíčku a šli do cíle číslo 2. Malou holčičku děda strkal na lehátku a ta mu na trase usnula, jiného dědu jsme museli tahat na břeh, protože to nemohl po té míli vylézt, Mína vylovila z vody poloutonulého holuba. No a šli jsme zase zpátky, kde byl hlavní cíl, předávání diplomů, gratulace k výkonům a opékání buřtů. Po skončení akce nám kamarád Vovísek slíbil půjčit kola, abychom mohli jet domů a nemuseli se kodrcat vlakem, auto si vyzvedneme zítra. V hale jim seděl zachráněný holub. Byl ochočený, nechal se hladit a byl poštovní. Akorát, že nedoručil vzkaz, asi se mu rozmáčel, když přistál v Berounce. Kola byla různého stáří, já měla z roku 1932, bereme to přes Lavičky, což je pekelný sešup z kopce a tam jsem zjistila, že torpédo brzdí jen na rovině a ruční brzda je taky na ozdobu. V mžiku jsem se rozhodla a stáčím to do pangejtu, Z kolena mi crčí krev a další dny se vybarvujou modřiny. Druhý den opět sedáme do sedel a vezeme kola zpátky k Vovískovi, říkám mu, že by měl ty brzdy trochu poštelovat. Vovis kolo demonstrativně projel, ukázkově zabrzdil smykem, kolo je v pohodě a prej, že já neumím brzdit! Tak určitě....Příště radši poplaveme.

Zapsala Bobule