Voda

Letos jedeme Lužnici, protože nikoho už nebaví pomalé a líné řeky, a taky už všichni umí triky s loděmi. Jára zamluví epesní místa na stany v kempu Na staré papírně - na ostrově. Paní říkala, že tam budeme mít klid. To je dobře, je nás dohromady 27, tak ať nerušíme ostatní. Sice se nezmínila, že na ostrov se nedá zajet autem, ale vyfasujeme kárku. Tuším první průser. Jak kamarádi vodáci přijíždějí, pomáháme si, jak jen to jde. Dětem rozdáme svítící tyčinky, aby se nemusely navzájem hledat, když jdou obhlídnout kemp. Ráno se přesouváme auty do Tábora na start. Je tady mraky lodí, pádel, barelů, bagáže, lidí a různých půjčoven. Všichni to hrnou na vodu. Opakujeme atrakci z Jizery a lepíme kobercovkou názvy lodí. Letos: Indián, Sputnik 2, Piraňa, RAWR, Šmudla, Dreadnought, ILI, +-, Gamut, Schrödinger, PM1 a víc si nepamatuju. V Táboře bylo mnoho jezů, všechny se dali jet, ale né každé posádce se to daří. My se Šmudlou jsme uvízli šikmo na rozpadlém jezu a kohout shora nám rychle zaplnil loď po okraj. Hnul s ní až Matyáš s Bubákem, kdy metodou hej – rup jsme ji vyprostili. Následovala sportovní část s brankami a tady to taky pěkně vynášelo z kánoí. Sbíráme po řece, co se nepotopilo, stavíme na oběd a na řešení zdravotních komplikací. Probíhá výměna posádek, morál se rozpadá. Dojedeme do kempu Pionýrák, dnes končíme. Martin organizuje přesun do výchozího kempu, lodě tady necháme a dorazíme to zítra. Večer chceme hrát na kytary, abychom zahnali trudomyslnost, ale déšť nám to překazí. Zalezeme do stanů a spíme jako vojáci po bitvě. V neděli to dojedeme jen Na papírnu místo do Bechyně, odevzdáme lodě, sbalíme stany a domů. Lužnice překvapila, bylo to na dřeň a vyplavila na hladinu emoce. Příští rok bude další pokus, cestovka: "To musíš zažít!" nabírá odvážné posádky.

Zapsala Bobule